Hudební klenoty 20. století

Dnes se s Hudebními klenoty vydáme do Austrálie, a to s písní Beds Are Burning (1987), se kterou se australským Midnight Oil podařilo oslovit mezinárodní publikum. Píseň, stejně jako celé album Diesel and Dust, upozorňuje na problematiku odsunování domorodých australských kmenů.

"Dream On" je rocková balada z debutového alba kapely Aerosmith (1973). Skladbu napsal zpěvák Steven Tyler, kterého v dětství ovlivnil jeho otec, když hrával na klavír klasickou hudbu. V rozhovoru z roku 2011 Tyler přiznal, že to byla první píseň, ve které použil svůj skutečný hlas. Nelíbilo se mu, jak zněl na demo nahrávkách, a tak se u ostatních skladeb snažil zpívat v nižších polohách. Tady však naplno předvedl své "výkřiky", které se staly jeho nezaměnitelnou značkou. Refrén můžete znát z písně "Sing for the Moment" (2002) od rapera Eminema. Videoklip pochází z koncertu k 10. výrčí hudební stanice MTV (1991). Ve stejném roce byla skladba použitá na soundtracku k filmu Poslední akční hrdina.

Nik Kershaw se narodil v roce 1958 v anglickém Bristolu. Je známý jako skladatel, zpěvák a multi-instrumentalista. Největší slávy dosáhl v 80. letech, kdy se prosadil mezinárodně s hity I Won't Let the Sun Go Down on Me (1983), Wouldn't It Be Good (1983) a The Riddle (1984). Píseň The Riddle je opravdu velkou hádankou, alespoň co se textu týče. Kershaw prý nejdřív napsal hudbu a neměl tušení, o čem píseň bude, tak si vymyslel provizorní nesmyslný text, dokud píseň nedokončí. Text už ale před vydáním nestihl změnit. I když sám řekl, že jde o holé nesmysly a píseň vlastně není o ničem, existují lidé, kteří v textu nějaký smysl našli (viz http://www.songfacts.com/detail.php?id=6677). Třeba si v něm taky něco najdete.

"Que Sera, Sera (Whatever Will Be, Will Be)" z roku 1956 napsalo úspěšné autorké duo Jay Livingston a Ray Evans, kteří za ni získali v pořadí svého třetího Oscara. Píseň v podání Doris Dayové zazněla ve filmu Muž, který věděl příliš mnoho od Alfreda Hitchcocka.  

John Paul Larkin, známý pod uměleckým jménem Scatman John, byl americký hudebník, který vytvořil spojení scatu s taneční hudbou. Od malička koktal a hrál na piáno, protože hudba mu pomáhala se s jeho postižením lépe vyrovnat. Našel zalíbení v jazzu a stal se profesionálním pianistou. Poprvé začal zpívat v roce 1990, když žil a působil v Německu. Během zpěvu se koktání neprojevuje, protože je využívána jiná mozková hemisféra než při mluvení. Po vydání debutového singlu The Scatman se v 53 letech stal doslova přes noc hvězdou a i jeho další hity zaznamenaly celosvětový úspěch. Bohužel roku 1999 zemřel na rakovinu plic.

Army of Me je píseň islandské zpěvačky Björk z druhého studiového alba Post (1995). Spoluautorem je Graham Massey, který jí také pomáhal se psaním a produkcí alba následujícího. Text industriálně rockové skladby byl inspirován neřízeným životem zpěvaččina bratra, která mu tak říká, aby se postavil na vlastní nohy. Píseň sklidila chválu kritiků i komerční úspěch a jako první z jejích singlů se objevila v top 10 britského žebříčku. 

V roce 1997 věnoval Sir Elton John skladbu Candle In The Wind tragicky zesnulé princezně Dianě. Tehdy tato píseň ovládla světové žebříčky. Elton John ji však napsal už v roce 1973 a její původní text byl věnován Normě Jeane Mortenson alias Marilyn Monroe. V dnešním videu si připomeneme živé vystoupení Eltona Johna s touto skladbou v Sydney z roku 1986.  

Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.

V roce 1994 vyšla na šestém albu Last of the Independents skupiny The Pretenders skladba I’ll Stand by You. Pro kapelu, která měla za sebou už patnáctiletou kariéru, se stala tato píseň jedním z jejích největších hitů, poznávacím znamením i posledním komerčním úspěchem v Severní Americe. Tuto baladu napsala zpěvačka a kytaristka Chrissie Hynde spolu s Tomem Kellym a Billym Steinbergem, který se inspiroval melodií jednoho z menuetů J. S. Bacha. Skladba se umístila na 16. místě v žebříčku U.S. Billboard Hot 100 a v Británii dosáhla dokonce desátého místa. Dočkala se také několika výrazných cover verzí, jako například té od britské dívčí skupiny Girls Aloud z roku 2004.  Britská skupina The Pretenders byla založena roku 1978. Pozornost hudebních kritiků si získala hned prvním singlem, cover verzí skladby Stop Your Sobbing od The Kinks. První dvě alba, nazvaná jednoduše Pretenders a Pretenders II zaznamenala komerční úspěch v Británii i za mořem. Kaňkou na úspěchu skupiny však byly neustálé experimenty jejích členů s drogami, které v případě zakládajících členů Jamese Honeyman-Scotta a Peta Farndona bohužel skončily jejich smrtí. Jediná stálá členka, zpěvačka a kytaristka Chrissie Hynde nabrala nové členy a společně v roce 1984 vydali album Learning to Crawl. S dalšími personálními změnami však kapela fungovala během 80. i 90. let a vydala v té době další čtyři alba včetně zmiňovaného Last of Independents, které v USA získalo zlatou desku. V roce 2002 a 2008 vyšly The Pretenders další dvě alba. V roce 2005 byli uvedeni do rocknrollové síně slávy.

Gary Moore (1952–2011) ze Severního Irska se proslavil jako zpěvák, skladatel a virtuózní kytarista. Působil v kapelách jako Skid Row, Thin Lizzy nebo Colosseum II a spolupracoval s mnoha dalšími rockovými a bluesovými muzikanty. Dnes si v Hudebních klenotech připomeneme jeho Over the Hills and Far Away z alba Wild Frontier (1987)

Dnes se v hudebních klenotech vrátíme do devadesátek a připomeneme si největší hit newyorské kapely Spin Doctors, Two Princes z roku 1993. Tato píseň zaujímá 41. místo žebříčku VH1 100 nejlepších skladeb 90. let. Na druhou stranu se také umístila na 21. místě v žebříčku 50 nejhorších skladeb všech dob hudebního magazínu Blender.  

Americká křesťanská rock-popová kapela Sixpence None The Richer vznikla v roce 1992 a v roce 1998 vydala svůj první velký hit Kiss Me, který se objevil ve filmu Taková normální holka. I díky tomuto filmu se skladba umístila na druhém místě žebříčku Billboard Hot 100. Název kapely odkazuje na knihu C. S. Lewise K jádru křesťanství.  

„Everybody Wants To Rule The World“ je název písně anglické pop-rockové skupiny „Tears for Fears“. Song napsal Roland Orzabal, Ian Stanley a Chris Hughes. Poprvé vyšel 18. března 1985 u společností Phonogram, Mercury a Vertigo Records jakožto třetí singl z druhého alba „Songs from the Big Chair“. Tento hit bodoval ihned v mnoha světových hitparádách, například prvním místem v Billboard Hot 100 v USA, prvním místem na Novém Zélandu, v Kanadě, druhým místem ve Velké Británii, Austrálii, Irsku, Nizozemsku či třetím v Belgii atd. V roce 1986 píseň získala prestižní cenu „Best Single“ během udílení cen Brit Awards a dále ocenění od British Phonographic Industry (BPI) za 500 000 prodaných kopií ve Velké Británii. V roce 2015, 30 let po jeho vydání, byl song oceněn výroční cenou BMI Awards v Londýně za dosažení milníku 6 milionů přehrání v rádiích. Zajímavostí je, že BBC tuto píseň vyřadila ze svého vysílání po dobu trvání celé první války v zálivu (2. srpen 1990 ‒ 28. únor 1991), a to z důvodu jejího celkového politického a protiválečného vyznění. Text se přitom původně zaobírá v té době již skončenou studenou válkou.

Další týden nám opět uplynul a my vás zdravíme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnes si dáme opět malé opáčko rockových legend. Těmi legendami jsou kdo jiní než Rolling Stones a jejich pecku pro dnešní ráno zaručeně každý zná. Na scénu přichází Anybody Seen My Baby? a jelikož jsme tu „Stouny“ již jednou měli s písní Angie, o kapele si můžete počíst tam. Info o písni tradičně od Kariho. Píseň Anybody Seen My Baby? vyšla poprvé na albu Bridges to Babylon roku 1997. Autory této skladby jsou hlavně Mick Jagger a Keith Richards. Autorství můžeme připsat také K. D. Langovi a Benu Minkovi kvůli velice podobné melodii refrénu v Langově písni Constant Craving, která vyšla pět let před dnešním klenotem.  Jagger a Richards však tvrdí, že píseň nikdy před tím neslyšeli. Anybody Seen My Baby? je typickou skladbou éry alba Bridges to Babylon – obsahuje širokou inspiraci různými hudebními žánry, včetně hip-hopového umělce Biz Markieho (dvě rapové věty v písni). Song se stal téměř ihned po svém vydání celosvětovým hitem, v evropském žebříčku Top 20 se umístil na 1. místě. Videoklip měl dvě verze, v té druhé verzi se objevilo méně nahoty. Ve videoklipu se také objevuje herečka Angelina Jolie jako striptérka, která jde na toulky New Yorkem.

Dnes vám přinášíme pop-rockovou kapelu 80. let The Bangles. Toto dívčí uskupení vzniklo v roce 1981 a do svého rozpadu v roce 1989 vydalo 3 alba. Právě Walk Like an Egyptian patří mezi jeden z jejich nějvětších hitů. V roce 1999 se dala kapela opět dohromady a mají na svědomí několik dalších alb. Ale předchozí slávy se jim už nepodařilo dosáhnout.

Naši pravidelní návštěvníci si asi již všimli, že téměř každé ráno v 7:30 zde visí nějaká písnička. A naši ještě pravidelnější návštěvníci již musí vědět, že každé středeční ráno zde visí nějaký hudební klenot 20. století! Tento speciál vám již pár dobrých týdnů naděluje to nejlepší, co nám hudební průmysl kdy mohl nabídnout, a dnes vám přinášíme americkou klasiku Sweet Home Alabama od skupiny Lynyrd Skynyrd. Sweet Home Alabama se poprvé objevila v roce 1974 na druhém albu skupiny Lynyrd Skynyrd, které se jmenovalo Second Helping. Skladba byla zčásti napsaná jako odpověď na písně Southern Man a Alabama od Neila Younga, ve kterých se kriticky vyjadřoval k Jihu. Píseň zaujímá postoj obrany a oslavy Jihu. Její větší část je tvořena zpěvákovou touhou vrátit se zpátky do svého rodného státu Alabama, avšak obsahuje i slova, která se někdy interpretují jako vyjádření podpory tehdejšímu guvernérovi Georgi Wallaceovi, ale fanoušci skupiny tvrdí opak. My jsme ji mohli slyšet, stejně jako předchozí San Francisco, v legendárním filmu Forrest Gump. Posloužila i jako úvodní znělka videoher NASCAR a iPhone hře Guitar Hero 2 (pozn. bakeLit). Stala se neoficiální státní písní Alabamy a její ukázka byla použita v reklamních kampaních firmy KFC. Navzdory její kontroverzi se skladba stala jednou z nejoblíbenějších písní tzv. southern neboli jižanského rocku v historii rockové hudby. Lynyrd Skynyrd je americká hudební skupina, hrající tzv. jižanský rock. Její vznik je datován v roce 1964 v Jacksonville na Floridě. Původně hrála ve složení: Ronnie Van Zant (zpěv), Allen Collins (kytara), Gary Rossington (kytara), Larry Junstrom (basa) a Bob Burns (bicí). Největší inspirací pro ně byly britské skupiny jako například The Rolling Stones či The Beatles (Help!) a různé vlivy jiných hudebních žánrů, jako je jižanský blues či country & western. Skupina poměrně často měnila názvy, ten finální se časem ustálil na "Leonard Skinnerd" podle jména Leonarda Skinnera, učitele tělocviku a basketbalového trenéra členů skupiny na škole, který šikanoval Rossingtona a Burnse, protože si nechtěli ostříhat vlasy. Jejich škola nedovolovala, aby se vlasy dotýkaly školní uniformy. Z tohoto názvu potom vznikla finální, typicky jižanská verze ve tvaru Lynyrd Skynyrd. Kapela se do povědomí veřejnosti dostala hlavně v 70. letech právě díky Sweet Home Alabama. Dne 20. října 1977 při leteckém neštěstí v blízkosti městečka McComb v Mississippi zahynuli Ronnie Van Zant, Steve Gaines a Cassie Gaines. Po této tragédii se skupina na deset let odmlčela. Od roku 1987 se v ní vystřídalo množství muzikantů. Dne 13. března 2006 byla skupina uvedena do Rock and rollové síně slávy. Popisek sepsal Adam Karas.

Středa, dalšího dílu Hudebních klenotů třeba! Tak tímto heslem už se řídíme nějaký ten pátek. Minulý díl za nás sice převzal Ninjer (za což mu děkujeme), ale dnes se nacházíte opět ve společnosti bakeLita a Kariho. A hned přinášíme výborný a notoricky známý hit s názvem Born to Be Wild od skupiny Steppenwolf! Song Born to Be Wild byl vydán jako singl v roce 1968 a napsal ho Mars Bonfire. Téměř ihned po vydání se skladba stala obrovským hitem, obsadila 2. místo žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 a proslavila skupinu Steppenwolf po celém světě. Píseň popisuje vzhled a vlastnosti motorkářů a tvrdí se, že se stala vůbec prvním heavy metalovým songem, ačkoliv ji Bonfire napsal původně jako pomalou baladu. Skladba se hraje v rádiích dodnes. Objevila se v mnoha filmech, reklamách a seriálech. Mnoho kapel nahrálo její cover, namátkou například kapely Slade, Status Quo či Black Sabbath. Steppenwolf je kanadsko-americká rocková skupina. Společně se skupinami Blue Cheer, Iron Butterfly a dalšími přispěli k založení hudebního stylu heavy metal. Skupinu založili v roce 1967 v Los Angeles zpěvák John Kay, kytarista Michael Monarch, basák Rushton Moreve, klávesista Goldy McJohn a bubeník Jerry Edmonton po odtržení od svých předchůdců The Sparrows. Kapela za svoji kariéru prodala celosvětově více jak 25 milionů desek, z toho 9 zlatých. Steppenwolf se těšili z celosvětového úspěchu především v letech 1968-1976, ale poté se kvůli neshodám základní sestava rozešla. Kapela funguje dodnes, ale jediný člen, který vydržel od jejího vzniku, je zpěvák John Kay.

Od německé kapely Scooter zná většina z nás nějakou tu taneční vypalovačku. Ovšem na albu Wicked! z roku 1996 vyšla píseň z názvem Break It Up, první techno balada vůbec...

One More Time je švédská popová skupina. Jejími členy jsou Peter Grönvall, jeho žena Nanne Grönvall a Maria Rådsten. Čtvrtá členka, Thérèse Löf, opustila skupinu krátce poté, co byla v roce 1992 vydána jejich první deska. Svou kariéru započali úspěšně vydáním singlu Highland, který ihned dosáhl na druhé místo žebříčku hitparád ve Švédsku i Anglii, Rakousku, Švýcarsku a v mnoha jiných zemích. Celosvětový úspěch podtrhla dokonce i Zlatá deska v tehdejší době jinak ne příliš prodejně aktivní Jihoafrické republice. Jejich druhé studiové album z roku 1994 již ovšem příliš slávy nepobralo, přesto však skupina funguje aktivně dodnes a zúčastňuje se různých Eurovizí a podobných „soutěží“. Jejich oblíbenost do jisté míry zaručuje zpěvačka, herečka, moderátorka a profesionální celebrita Nanne Grönvall, která je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších stálic švédského uměleckého nebe již od roku 1998, kdy vydala své první sólové album. Za zmínku stojí i zajímavost ohledně frontmana a skladatele skupiny Petera Grönvalla. Jde totiž o syna legendárního člena skupiny ABBA, Bennyho Anderssona.

Vogue je taneční styl, který vznikl v 60. letech a vyznačuje se vysokou stylizovaností a výraznými pohyby paží. V roce 1990 tento tanec pomohla zpopularizovat Madonna díky stejnojmenné písni – Vogue. Videoklip byl na MTV Video Music Awards nominován celkem v devíti kategoriích a získal tři ocenění. Je stylizovaný do 20. a 30. let a režie se ujal David Fincher.  

"Ironic" vydala kanadsko-americká písničkářka a zpěvačka Alanis Morisette v únoru 1996 jako třetí singl ze třetího studiového alba Jagged Little Pill (1995). Je to nejspíš jedna z jejích nejznámějších a nejhranějších písní do dnešního dne. Na špici kanadské hitparády se po svém vydání píseň udržela šest týdnů a na pátou příčku vyšplhala v Austálii, na Novém Zélandu a v Norsku. V americké hitparádě Billboard byla na 4. místě.

Heart of Glass (1979) je jedním z nejznámějších hitů americké kapely Blondie. Zpěvačka Debbie Harry a kytarista Chris Stein ji napsali už v roce 1974 a zkoušeli ji zaranžovat v různých stylech, včetně balady nebo reggae. Když ji nakonec vydali jako disco píseň, sklidili coby představitelé nového stylu new wave od svých kolegů z hudební branže kritiku, ale také mezinárodní úspěch u posluchačů.

"Tell Him" je duet Barbry Streisand a Céline Dion. Vyšel 3. listopadu 1997 jako první singl z alba Let's Talk About Love (Dion) a Higher Ground (Streisand). Duet vznikl jako poděkování za to, že Dion odzpívala píseň Streisandové na Oscarech, kam Barbra nemohla dorazit. Od natočení klipu už ale nikdy společně živě nevystoupily.  

Je opět středa ráno a tedy pravý čas na další Hudební klenot 20. století. Píseň One of Us napsal zpěvák a skladatel Eric Bazilian a nazpívala ji zpěvačka Joan Osborne na své album Relish, vydané v roce 1995. Skladba svým textem vyzývá posluchače k zamyšlení nad existencí Boha a zabývá se vztahem člověka k Bohu. První čtyři verše na samém začátku písně pocházejí z gospelové skladby The Heavenly Airplane. Joan Elizabeth Osborne se narodila roku 1962 v Kentucky. Na konci osmdesátých let se přestěhovala do New Yorku, kde založila vlastní vydavatelství Womanly Hips, avšak své první album Soul Show: Live at Delta 88 z roku 1991 vydala pod hlavičkou Mercury Records. Její druhé album Relish vyšlo v roce 1995 a singl One of Us se stal Joaniným největším hitem, jehož slávu už poté nepřekonala. Do letošního roku vydala celkem sedm studiových alb, na nichž žánrově převládá soul a blues.

"These Boots Are Made for Walkin'" je hit z pera Lee Hazlewooda, který nazpívala Nancy Sinatra v roce 1966. Okamžitě vystoupal na špici žebříčků v USA i Velké Británii. Píseň se dočkala mnoha cover verzí v různých žánrech od metalu, přes pop, rock, country i dance. Mezi slavnými zpěváky a kapelami, kteří si hit upravili pro sebe, jsou například Megadeth, Jessica Simpson nebo Ella Fitzgerald s orchestrem Dukea Ellingtona. S českým textem můžete píseň znát v podání Yvonne Přenosilové jako Boty proti lásce.

"I Will Always Love You" v roce 1973 napsala americká country zpěvačka Dolly Parton jako rozloučení s hudebním a životním partnerem Porterem Wagonerem poté, co se vydala na sólovou dráhu. O rok později byla píseň vydána jako singl z alba Jolene a dvakrát se umístila na špici country žebříčků (1974 a 1982). Whitney Houston nazpívala cover pro film Osobní strážce v roce 1992. Tato verze se na vrcholu Billboard chart udržela 14 týdnů a dodnes zůstává nejúspěšnějším a nejprodávanějším ženským singlem v historii.

Další středa v květnu znamená další hudební klenot 20. století. Opět pokračujeme ve zkoumání hlubin hudby a jejích stylů. Možná si říkáte, jaký styl jsme tu ještě neměli, ale určitě jich pěkná řádka ještě bude. Dnes si dáme snad nejpohodovější hudební styl ze všech. Rastamani, zbystřete! Na řadu totiž přichází zakladatel a dalo by se říci i král reggae. Přesně před týdnem uplynulo neuvěřitelných 30 let od jeho smrti. Nemůže to být nikdo jiný než Bob Marley a jeho pohodovka No Woman, No Cry. Předávám slovo Karimu. No Woman, No Cry je reggae píseň od Boba Marleyho & The Wailers . Píseň mohli posluchači slyšet poprvé v roce 1974 prostřednictvím studiového alba Natty Dread. Pravděpodobně nejznámější verze skladby je na živém albu s názvem Live! I když Bob Marley mohl napsat píseň nebo její melodii, celý text sepsal Vincent Ford. Ford byl Bobův přítel, který vařil polévku pro bezdomovce v Trenchtownu, tj. ghetto z Kingstonu na Jamajce, kde Marley vyrůstal. Ford dostal licenci, která mu zaručila přežití a provozování kuchyně i nadále. Někteří však tvrdí, že píseň napsal Marley sám a autorství přiřkl Fordovi, aby tak svého přítele podpořil honoráři. No Woman, No Cry se podle hudebního časopisu Rolling Stone umístila na 37. místě  500 nejlepších písní všech dob. V názvu písně a refrénu prosí Bob ženu, aby nebrečela. Píseň má asi 61 coverů, všechny jsou vypsané zde. Ti, z vás, kteří sledují soutěž Česko-Slovenská Superstar 2011, určitě vědí, že Michal Šeps zazpíval tuto píseň v kole „Můj idol“ a jeho vystoupení můžete zhlédnout zde. Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley, se narodil 6. února 1945 v Saint Ann Parish na Jamajce a zemřel 11. května 1981 v Miami na Floridě, USA. Marley byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel hudebního stylu reggae. Krátce po jeho narození ho opustil otec. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trenchtown. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou. V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později založil kapelu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh), kterou pojmenoval Wailers (Kvíleči). V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydávali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali. Spolu s nimi se v rytmu reggae hýbal i celý svět. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a Bob byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s jeho manželkou Ritou. Andersonovou v čele. Díky úspěchu s albem Natty Dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu. Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení. Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon By Bus, které je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby. Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic. Zemřel 11. května roku 1981 v miamské nemocnici na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu: „Za peníze život nekoupíš“. Byl pochován v rodném městečku spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen, a biblí.

The Trooper je píseň anglické heavymetalové kapely Iron Maiden. Vyšla 20. června 1983 jako druhý singl alba Piece of Mind. Napsal ji basák a spoluzakladatel kapely Steve Harris a za námět si vzal útok lehké kavalerie v bitvě u Balaklavy z roku 1854 během krymské války. Inspirací mu byla zároveň i stejnojmenná báseň Alfreda Tennysona (český překlad básně, jejíž ukázky se objevují i ve videoklipu, najdete například zde). Ve videoklipu můžeme rovněž vidět záběry z filmu Útok lehké kavalerie z roku 1936.

Po čtrnácti dnech vás opět vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů! Omlouváme se, že jsme pro vás minulý týden nepřichystali žádný klenot z důvodu časové vytíženosti. Dnes si dáme píseň, kterou zajisté každý aspoň jednou v životě slyšel (hráči GTA více než jednou), představujeme vám kapelu The Buggles a s ní známý hit Video Killed the Radio Star! Info o skladbě a kapele sepsal Kari. Skladbu Video Killed the Radio Star si mohli posluchači poprvé poslechnout na debutovém albu kapely, které se jmenovalo Age of Plastic a vyšlo roku 1979. Píseň oslavuje rádio a jeho „zlatou éru“ a popisuje zpěváka, jehož kariéru přerušil nástup televize, jejím hlavním tématem je tedy nostalgie. Song se umístil na prvních místech mnoha hitparád po celém světě a byl coverován mnoha kapelami. Píseň je známá hlavně proto, že její videoklip byl vůbec prvním videoklipem, co se kdy vysílal na hudební stanici MTV. Stalo se tak 1. srpna 1981 ve 12 hodin. Podobným tématem jako tato skladba se zabývá i píseň od kapely Queen – Radio Ga Ga. The Buggles bylo anglické duo, které se skládalo z kytaristy a zpěváka Trevora Horna a klávesisty Geoffa Downese.  Kapela vznikla v Londýně roku 1977 a podobně jako Alphaville (Forever Young) se řadila k žánru synthpop. Nejvíce se proslavili zajisté dnešním klenotem, který jim zajistil velkou slávu. Kariéra kapely neměla příliš dlouhého trvání, stihli vydat pouze dvě alba. Zanedlouho po vydání druhého alba Adventures in Modern Group, které skončilo propadákem, přešel Downes ke kapele Asia a The Buggles se tak roku 1981 rozpadli. Avšak Downes a Horn se občas sejdou, aby spolu zahráli pár songů od The Buggles a zavzpomínali tak na staré časy, kdy video zabilo rádiovou hvězdu :).