Hudební klenoty 20. století

Je středa ráno a tedy čas na další hudební klenot 20. století. Dnes je tu opět píseň, jejíž název ani interpret vám nemusejí nic říkat, ale jakmile uslyšíte první tóny jednoho z nejslavnějších saxofonových sól v historii popmusic, budete mít jasno. Tuto baladu napsal Gerry Rafferty v roce 1978 na album City to City. Píseň odkazuje na ulici Baker Street v Londýně, kde Rafferty jeden čas přespával v bytě svého kamaráda. Text písně rozebírá odcizení a touhu po kontaktu. Slavný saxofonový riff ve skladbě hraje Rafael Ravenscroft, jehož přispění k písni vedlo k jevu známému jako „fenomén Baker Street“ – brzy po vydání se obrovsky zvedl prodej saxofonů, rozšířilo se jejich použití v popmusic, v reklamách, ve filmech. Sám Ravenscroft se však o svém riffu později vyjádřil, že ho nemůže ani slyšet, protože kvůli pozdějším studiovým úpravám zní falešně. V roce 1992 vyšla slavná taneční cover verze od skupiny Undercover, ale předělávek se objevilo mnohem více. Baker Street také například zazněla na konci jednoho dílu Simpsonových nazvaného Lisa’s Sax, kde Lisa na konci hraje právě tuto skladbu. Gerry Rafferty se narodil roku 1947 ve Skotsku. V počátcích kariéry prošel několika kapelami, z nichž nejvýznamněji jej ovlivnilo členství ve skupině Stealers Wheel, která se roku 1975 rozpadla. Kvůli právním tahanicím po rozchodu jejích členů nemohl Rafferty celé tři roky nic vydat. V tomto období vznikla i melancholická skladba Baker Street. Rafferty vydal celkem 9 sólových alb. Celý život bojoval s alkoholismem a zemřel v lednu roku 2011.

Tuto skladbu od Village People není snad ani nutné představovat. Snad všichni už ji někde slyšeli, tak si ji užijte s českými titulky. YMCA je zkratka organizace Young Men's Christian Association (dříve Křesťanská asociace mladých mužů, dnes Křesťanská asociace mladých lidí), jejímž cílem bylo sdružovat a zabavit dospívající chlapce. Ať už sportem nebo různými tvořivými aktivitami. Skladba YMCA vznikla v roce 1978 poté, co producent Henri Belolo uviděl na budově nápis YMCA a napadlo ho o této instituci napsat skladbu. Ačkoliv hlavní zpěvák Village People Victor Willis popíral, že by skladba byla od počátku míněna jako jakási neoficiální hymna gayů (Willis je heterosexuál), z náznaků v textu a kostýmů, které si lehce utahují ze stereotypů o oblékání gayů v té době, lze získat opačný dojem. Navíc v té době Ymcu údajně využívali mladí gayové jako místo ke schůzkám, aniž by vyvolávali pohoršení. Původně se předpokládalo, že si píseň najde místo pouze v úzkém okruhu gayů, avšak díky chytlavé melodii a textu se stala populární i mezi většinovou populací. V hudebním žebříčku USA se držela na 2. místě, v žebříčku Velké Británie dokonce na 1. místě. Celosvětově se prodalo 5 380 000 kusů alba Cruisin' na kterém se tato skladba nacházela. I v dnešní době se často hraje na sportovních akcích, diskotékách nebo i mnoha školních akcích.

Další hudební klenot 20. století je píseň, jejíž videoklip nám dnes může na tváři vyvolat spíše úsměv, ale v době svého vydání dosáhl díky takřka filmovému zpracování velké popularity. Americká skladatelka Diane Warren napsala v roce 1995 píseň I’d Lie for You (And That’s the Truth) pro zpěváka Meat Loafa na jeho album Welcome to the Neighborhood. Skladba dosáhla na 13. místo v hudebním žebříčku v USA a na 2. místo ve Velké Británii. Ačkoli by všudypřítomné výbuchy odkazovaly spíše na Michaela Baye (který režíroval jiné Meat Loafovy klipy), tento videoklip natočil režisér Howard Greenhalgh ve stylu filmu Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy. Vypráví příběh poněkud podceňovaného parťáka dobrodružného hrdiny, který pořád všechny zachraňuje, ale uznání se nedočká. Navíc se zamiluje do krasavice, která ne a ne si uvědomit, kdo že je pro ni ten pravý. Klip pokračuje přesně tam, kde skončilo video k ještě o něco známější písni I'd Do Anything for Love (But I Won't Do That), tedy odjezdem Meat Loafa se svou vyvolenou na motorce vstříc západu slunce. Klip byl odborníky kritizován především kvůli až příliš složitému ději a přehnaným akčním scénám. V hlavní roli se objevil pochopitelně Meat Loaf, šviháckého dobrodruha ztvárnil herec Brett Cullen a zlého generála si zahrál Xander Berkley. Podobně jako v předchozím videu se tu v roli krásky objevuje Dana Patrick, jíž propůjčila hlas zpěvačka Patricia Russo. Meat Loaf, vlastním jménem Marvin Lee Aday, se narodil v září roku 1947 v Dallasu. Po úspěších se svou první kapelou Meat Loaf Soul, v níž mohl poprvé předvést svůj rozsah a sílu hlasu, získal roli v muzikálu Hair v Los Angeles a později i na Broadwayi. To mu otevřelo cestu k dalšímu muzikálu a později i filmu Rocky Horror Picture Show, kde si zahrál Eddieho. V roce 1977 vydal slavné album Bat out of Hell, po němž následoval mírný útlum, aby se v roce 1993 vrátil s albem Bat out of Hell II, které ho vrátilo zpět na výsluní. Zatím poslední desku s názvem Hell in a Handbasket vydal v roce 2011.  

Dnešní hudební klenot 20. století napsal už v roce 1972 Randy Newman, ale o jeho popularizaci se postaral až Joe Cocker a především film 9 a ½ týdne, ve kterém se objevil.  A která jiná scéna by píseň s takovým textem mohla proslavit, než ta se slavným striptýzem Kim Basinger. V roce 1986 se Cockerův cover Newmanovy písně You Can Leave Your Hat On objevil na albu nazvaném Cocker. Toto album věnoval své matce Madge, která během jeho nahrávání zemřela. Původní verze Randyho Newmana, slavného filmového skladatele, zní spíše jazzově než rockově a má o něco intimnější zvuk. Cockerova verze se dostala na 35. příčku hitparády Billboard Hot Mainstream Rock Tracks. Nálepka striptýzové písně už skladbě zůstala až do dnešních dnů. John Robert „Joe“ Cocker se narodil 20. května 1944 v Sheffieldu v Anglii. V počátcích kariéry byl se svou kapelou Grease Band znám mimo jiné cover verzemi písní Beatles, z nichž nejslavnější je With a Little Help from My Friends. Paul McCartney a George Harrison byli jeho verzí natolik nadšeni, že mu dovolili předělat i další jejich písně. V roce 1983 získal Cocker cenu Grammy za skladbu Up Where We Belong, kterou nazpíval jako duet se zpěvačkou Jennifer Warnes. Objevil se také ve filmu inspirovaném tvorbou The Beatles - Across the Universe, kde zpíval píseň Come Together. Do letošního roku vydal celkem 22 studiových alb.

Interpretku tohoto hudebního klenotu 20. století netřeba dlouze představovat. Píseň River Deep – Mountain High napsal producent Phil Spector pro manželské duo Ike & Tina Turner na stejnojmenné album, vydané v roce 1966. Skladba byla velmi úspěšná ve Velké Británii, kde se v hudebním žebříčku usadila na 3. místě, ovšem v USA byla spíše propadákem. River Deep – Mountain High se také dočkala mnoha cover verzí, například od Deep Purple, The Animals, Annie Lennox nebo Céline Dion a objevila se také v seriálu Glee, kde byly jejími interpretkami Naya Rivera a Amber Riley.  Tina Turner, vlastním jménem Anna Mae Bullock, se narodila 26. listopadu 1939 v Tennessee. V 50. letech potkala svého budoucího manžela Ika Turnera, změnila si křestní jméno na Tinu a dvojice začala nahrávat a vystupovat společně. V roce 1971 vydali svůj nejúspěšnější singl Proud Mary. Ikovo agresivní a násilnické chování však v roce 1976 vyústilo v rozvod a Tinina kariéra se na čas utlumila. V roce 1984 však vydává úspěšné album Private Dancer, kterým přešla od soulu k rocku, změnila image a znovu se dostala na vrchol. V roce 1985 získala celkem 4 ceny Grammy. Její koncert v Riu de Janeiru byl na čas zaznamenán v Guinessově knize rekordů díky nejvyššímu počtu diváků. Přišlo jich 182 000.

Včera bylo 9. října, což znamená, že právě včera by se John Lennon dožil dvaasedmdesátých narozenin. Dnešními výjimečně dvěma hudebními klenoty mu můžeme věnovat krátkou vzpomínku. Skladbu Jealous Guy napsal John Lennon původně s úplně jiným textem a názvem Child of Nature. S tematicky podobnou písní však přišel i Paul McCartney a právě tu The Beatles vybrali na připravované album, zatímco Lennonova skladba byla odložena. Jemu však bylo líto nechat tuto melodii ladem, proto ji přetextoval a v roce 1971 se tak mohla objevit na jeho sólovém albu Imagine jako Jealous Guy. Tato skladba má ze všech Lennonových písní asi nejvíce cover verzí (minimálně 92). Nejslavnější je ta od Roxy Music, vydaná krátce po Lennonově smrti.  

Je opět středa ráno a tedy pravý čas na další Hudební klenot 20. století. Píseň One of Us napsal zpěvák a skladatel Eric Bazilian a nazpívala ji zpěvačka Joan Osborne na své album Relish, vydané v roce 1995. Skladba svým textem vyzývá posluchače k zamyšlení nad existencí Boha a zabývá se vztahem člověka k Bohu. První čtyři verše na samém začátku písně pocházejí z gospelové skladby The Heavenly Airplane. Joan Elizabeth Osborne se narodila roku 1962 v Kentucky. Na konci osmdesátých let se přestěhovala do New Yorku, kde založila vlastní vydavatelství Womanly Hips, avšak své první album Soul Show: Live at Delta 88 z roku 1991 vydala pod hlavičkou Mercury Records. Její druhé album Relish vyšlo v roce 1995 a singl One of Us se stal Joaniným největším hitem, jehož slávu už poté nepřekonala. Do letošního roku vydala celkem sedm studiových alb, na nichž žánrově převládá soul a blues.

Dnešním hudebním klenotem jsou Depeche Mode s jedním z největších elektronických hitů 90. let, skladbou Enjoy the Silence. Enjoy the Silence vydala skupina v únoru roku 1990 na svém albu Violator. Je to jedna z vůbec nejremixovanějších písní, jejíž melodii zná asi každý, ale jen málokdo by si vybavil, jak vlastně zněla původně. Mezi nejhranější cover verze patří například ty od Lacuna Coil, Keane, HIM nebo Susan Boyle. V roce 2004 vydali novou verzi sami Depeche Mode na albu Remixes 81 – 04, o jejíž remix se postaral Mike Shinoda z Linkin Park. Klip ukazuje zpěváka Dava Gahana oblečeného jako krále, který si s sebou nosí skládací židličku. Místa, po nichž se prochází, jsou Skotská vysočina, pobřeží Portugalska a Švýcarské Alpy. Kapela byla nadšená nápadem režiséra Antona Corbijna na ztvárnění Gahana jako muže, který má úplně všechno a hledá jen tiché místo, kde by si mohl v klidu sednout. Depeche Mode vznikli roku 1980 v Essexu. Zakládajícími čelny byli Dave Gahan, Martin Gore, Adam Fletcher a Vince Clark, kterého po vydání debutového alba Speak & Spell nahradil Alan Wilder. Ten však kapelu opustil v roce 1995 a od té doby Depeche Mode fungují coby trio. Kapela prodala celosvětově přes 100 milionů alb, což ji činí nejúspěšnější elektronickou skupinou všech dob. Magazín Q ji zařadil mezi 50 skupin, které změnily svět. Do letošního roku vydali Depeche Mode celkem 12 alb a v příštím roce se chystá vydání dalšího.  

S dnešním hudebním klenotem se podíváme do Velké Británie za alternativní rockovou kapelou Blur. Skladbu Country House vydali Blur v roce 1995 na svém čtvrtém albu The Great Escape a byla první skladbou této kapely, která se dostala na první místo prestižního žebříčku UK Singles Chart. Text o muži, který se z ruchu velkoměsta odstěhuje na venkov, odkazuje na bývalého manažera kapely Dava Balfa. Klip režíroval Damien Hirst, který do hlavní role obsadil Keitha Allena coby muže uvězněného v deskové hře Escape from the Rat Race. V roce 1996 byl klip na BRIT Awards nominován na nejlepší hudební video. Blur vznikli v roce 1989 v Londýně a původně fungovali pod názvem Seymour. Členy kapely jsou zpěvák Damon Albarn, kytarista Graham Coxon, basista Alex James a bubeník Dave Rowntree. Přestože v 90. letech spolu s Oasis patřili k průkopníkům britpopu, později se vydali spíše cestou alternativního a indie rocku. Od roku 1999 se však členové kapely začali věnovat spíš svým vlastním projektům, například Damon Albarn se podílel na úspěchu Gorillaz. Po turné v roce 2003 se kapela rozpadla. V roce 2009 se však členové Blur dali opět dohromady a uspořádali velký koncert v Londýně, který se setkal s nebývalým úspěchem. Do této doby vydali celkem sedm alb.  

Dnešní hudební klenot, skladba It’s Oh So Quiet, vznikla už v roce 1951, ale dalo by se říci, že v roce 1995 chytila druhý dech, když ji na své album Post zařadila islandská zpěvačka Björk. A právě dnes, ve středu 21. listopadu, slaví Björk čtyřicáté sedmé narozeniny. Píseň dosáhla na čtvrté místo britského hudebního žebříčku UK Singles Chart a držela se v něm 15 týdnů. Dodnes je považována za zpěvaččin největší hit.  Text písně pojednává o lásce, což je zpěvaččino nejoblíbenější téma. Režisérem videoklipu je oceňovaný Spike Jonze, jehož přičiněním bylo video v roce 1997 umístěno kanálem MuchMoreMusic na osmé místo v žebříčku 40 nejvíce zapamatování hodných videí všech dob.  Björk Guðmundsdóttir, rodačka z islandského Reykjavíku, rozjela svou sólovou kariéru po odchodu z hudebního uskupení The Sugarcubes v roce 1992. V roce 1993 vyšlo Björk první sólové album nazvané jednoduše Debut. Björk vystřídala mnoho hudebních stylů, spolupracovala například s Trickym nebo s Thomem Yorkem z Radiohead. Její hudba je plná experimentů, což se výrazně projevilo na albu Medúlla (2004), na kterém se podíleli například hrdelní zpěvačka Tagaq, japonský beatboxer Dokaka a také zpěvák Mike Patton, frontman skupiny Faith No More. Björk je podruhé vdaná a má dvě děti.

V roce 1994 vyšla na šestém albu Last of the Independents skupiny The Pretenders skladba I’ll Stand by You. Pro kapelu, která měla za sebou už patnáctiletou kariéru, se stala tato píseň jedním z jejích největších hitů, poznávacím znamením i posledním komerčním úspěchem v Severní Americe. Tuto baladu napsala zpěvačka a kytaristka Chrissie Hynde spolu s Tomem Kellym a Billym Steinbergem, který se inspiroval melodií jednoho z menuetů J. S. Bacha. Skladba se umístila na 16. místě v žebříčku U.S. Billboard Hot 100 a v Británii dosáhla dokonce desátého místa. Dočkala se také několika výrazných cover verzí, jako například té od britské dívčí skupiny Girls Aloud z roku 2004.  Britská skupina The Pretenders byla založena roku 1978. Pozornost hudebních kritiků si získala hned prvním singlem, cover verzí skladby Stop Your Sobbing od The Kinks. První dvě alba, nazvaná jednoduše Pretenders a Pretenders II zaznamenala komerční úspěch v Británii i za mořem. Kaňkou na úspěchu skupiny však byly neustálé experimenty jejích členů s drogami, které v případě zakládajících členů Jamese Honeyman-Scotta a Peta Farndona bohužel skončily jejich smrtí. Jediná stálá členka, zpěvačka a kytaristka Chrissie Hynde nabrala nové členy a společně v roce 1984 vydali album Learning to Crawl. S dalšími personálními změnami však kapela fungovala během 80. i 90. let a vydala v té době další čtyři alba včetně zmiňovaného Last of Independents, které v USA získalo zlatou desku. V roce 2002 a 2008 vyšly The Pretenders další dvě alba. V roce 2005 byli uvedeni do rocknrollové síně slávy.

Dnes se s hudebním klenotem podíváme do 90. let za jednou z mých nejoblíbenějších kapel, kalifornskými Faith No More. Everything’s Ruined je skladba ze čtvrtého studiového alba kapely, nazvaného Angel Dust. Singl vyšel 9. listopadu 1992 a na stejném albu se objevily i notoricky známé hity jako Midlife Crisis nebo Easy. Text písně je údajně metaforou na americkou ekonomiku (kterou není těžké pochopit), ovšem texty Mika Pattona se téměř všechny vyznačují tím, že do nich velmi rád vkládá slova, která sice nedávají valný smysl, ale dobře se mu vyslovují nebo se mu zkrátka líbí, jak znějí. Právě tahle Pattonova záliba je příčinou mnoha dohadů fanoušků, kteří v každé druhé skladbě FNM hledají skryté významy. Magazín Q umístil skladbu Everything’s Ruined na 75. místo v žebříčku stovky nejlepších kytarových skladeb všech dob. Zlom v historii kapely Faith No More nastal v sedmém roce její existence, když se po několika personálních změnách za mikrofon postavil teprve devatenáctiletý mladík jménem Mike Patton. V roce 1989 FNM vydali album The Real Thing, které mělo sice tichý nástup, ale během několika následujících měsíců se dočkalo obrovského úspěchu, včetně nominace alba na cenu Grammy. Novátorství skupiny tkvělo především v divokých kombinacích různých hudebních žánrů od hard rocku až po jazz. A co bylo pro Faith No More především typické, byl temperament Mikea Pattona, který se naplno projevoval při živých vystoupeních. Jeho nezaměnitelný a výrazný hlasový projev se ukázal být pro kapelu obrovským přínosem. Zajímavostí je i to, že Pattonův hlas byl použit pro skřeky nakažených ve filmu Já, legenda. Skladba Epic se v roce 1990 stala jednou z nejhranějších na stanici MTV a určila směr, jakým se rocková hudba bude ubírat v 90. letech. Po The Real Thing vydala kapela ještě alba Angel Dust, King for a Day... Fool for a Lifetime a Album of the Year, na jehož obalu se objevila fotografie Tomáše Garrigue Masaryka. V dubnu roku 1998 se kapela rozpadla, ale v roce 2009 FNM oznámili, že vyjedou na poslední turné, nazvané Second Coming Tour. V červenci 2012 měli vystoupit na festivalu Rock for People, ovšem pro nepřízeň počasí byl koncert zrušen.

Jednou z kapel, které v 70. letech šířily žánr new wave, byli i bostonští The Cars. Skladba Drive, kterou v roce 1984 napsal zpěvák a kytarista polského původu Ric Ocasek, se stala jejich největším hitem. Drive se umístila v britském žebříčku na pátém, v USA dokonce na třetím místě. Video natočil v té době třiadvacetiletý herec Timothy Hutton, který je držitelem Oscara za vedlejší mužskou roli ve filmu Obyčejní lidé. Píseň nazpíval baskytarista skupiny Ben Orr. Zajímavostí je, že dívkou, která se objevuje v klipu, je v té době teprve devatenáctiletá česká modelka Pavlína Pořízková, která se během natáčení klipu seznámila právě s Ricem Ocasekem, kterého si později vzala. (V klipu je to onen tmavovlasý muž, se kterým Pavlína mluví.) The Cars vznikli v roce 1976 jako představitelé žánru new wave ve městě Boston. Členy kapely jsou zpěvák a kytarista Ric Ocasek, kytarista Elliot Easton, klávesista Greg Hawkes, bubeník David Robinson a zpěvák a baskytarista Benjamin Orr, který v roce 2000 podlehl rakovině. Do roku 1988, kdy se kapela rozpadla, vydali The Cars celkem šest alb, z nichž nejúspěšnější bylo Hartbeat City z roku 1984. Video k písni You Might Think získalo cenu MTV. V roce 2010 se The Cars dali opět dohromady v původní sestavě (pochopitelně bez Bena Orra) a vydali společně nové album Move Like This.

Se dvěma písněmi od dua Simon & Garfunkel jste se tu už setkali. Do třetice všeho dobrého se podíváme na jejich baladu Bridge over Troubled Water, kterou napsal Paul Simon v létě roku 1969 přímo pro Arta Garfunkela. Skladba dvojici vyhrála Grammy za nejlepší nahrávku roku a dosáhla mnoha dalších úspěchů, včetně prvního místa v žebříčcích U.K. Singles Chart, U.S. Billboard Hot 100 a šesti dalších. Dostala se také na 47. místo mezi 500 nejlepšími skladbami všech dob časopisu Rolling Stone. Přesto však právě při nahrávání této skladby vygradovaly neshody mezi oběma hudebníky a nakonec se Bridge over Troubled Water se stejnojmenným albem staly jejich poslední nahrávkou. Video pochází z legendárního koncertu v Central Parku pro 500 000 lidí.

Kanadská skladatelka a zpěvačka Alanis Morissette vydala v roce 1995 své třetí studiové album Jagged Little Pill. Na něm se objevila agresivní rozchodová píseň You Oughta Know, která Alanis vyhrála Grammy za nejlepší rockovou skladbu a nejlepší ženský rockový výkon. Vzhledem k ofenzivnímu textu média často spekulovala, o kom píseň je. Ačkoli se objevilo téměř každé jméno Alanisiných bývalých partnerů, americký komik Dave Coulier přiznal, že je zřejmě o něm, protože se v textu poznává. Sama Alanis to však nikdy nepotvrdila a rozhodla se nechat si jméno toho, kdo ji inspiroval, pro sebe. Hudební stanice VH1 zařadila tuto píseň na 12. místo mezi 100 nejlepšími skladbami 90. let. Alanis Morissette se narodila 1. června 1974 v Ottawě. První dvě alba vydala pouze v Kanadě, celosvětového úspěchu však dosáhla až přelomovým třetím albem, zmiňovaným Jagged Little Pill, z nějž pochází i notoricky známá skladba Ironic. Tato deska se stala nejprodávanějším albem ženské sólové interpretky v dějinách pop music. Poté vydala ještě devět alb a spolupracovala na několika soundtracích (Letopisy Narnie, Princ z Persie, Město andělů a další). Alanis je buddhistka, dříve byla zapálenou vegankou a bojovala za práva zvířat, například prostřednictvím organizace PETA. V roce 2010 se provdala za rappera Maria Treadwaye.

Americká kapela The Turtles přišla v roce 1967 s písní Happy Together, s níž dokázala sesadit z prvního místa žebříčku Billboard Hot 100 i Beatles s jejich hitem Penny Lane. Píseň Garryho Bonnera a Alana Gordona byla největším úspěchem kapely. The Turtles vznikli roku 1965 v Kalifornii. Prorazili s cover verzí skladby It Ain't Me Babe od Boba Dylana, ale jejich první dvě alba neměla velký úspěch. Až rok 1967, singl Happy Together a stejnojmenné album přinesly skupině věhlas. Zajímavým počinem pak bylo jejich další album, nazvané The Turtles Present the Battle of the Bands, v němž The Turtles předstírali, že jsou 11 různých kapel ze širokého žánrového spektra. Z této desky pochází úspěšné skladby Elenore a You Showed Me. Páté album Turtle Soup, ač bylo dobře přijato kritiky, už ale nezaznamenalo velký komerční úspěch a v roce 1970 vydané Wooden Head s raritami a nevydanými skladbami pak bylo albem rozlučkovým. V roce 1983 se původní členové Howard Kylan a Mark Volman dali znovu dohromady pod původním názvem a vydali ještě dvě alba.

Britská popová skupina Dexys Midnight Runners slavila svůj úspěch v první polovině 80. let, a to především se skladbou Come On Eileen, která se v roce 1983 stala na Brit Awards písní roku a dobyla první příčky hitparád v Británii, Austrálii, na Novém Zélandu i v USA. Dexys Midnight Runners vznikli v roce 1978 v Birminghamu. Zakládající členové Kevin Rowland a Kevin „Al“ Archer pojmenovali kapelu podle drogy dexedrin. Jejich první singl Dance Stance byl v britském žebříčku až čtyřicátý, ale hned další singl Geno už získal prví místo. Debutová deska kapely Searching for the Young Soul Rebels, vydaná roku 1980, i následná Too-Rye-Ay byly úspěšné. Druhé jmenované se jen v Británii prodalo 1,2 miliony kusů. Po dvouleté přestávce se Dexys vrátili s deskou Don’t Stand Me Down. Album však komerčně propadlo a kapela se rozpadla. Až do roku 2003 se Kevin Rowland několikrát neúspěšně pokoušel dát skupinu znovu dohromady. Vroce 2003 se to povedlo, Dexys vyrazili na turné a vydali album největších hitů. Zatím poslední deska kapele vyšla v roce 2012.

Skladba Dreams byla v roce 1993 prvním singlem kapely The Cranberries. V době svého vydání s ní však skupina velkou díru do světa neudělala, nejlepším umístěním v žebříčku bylo deváté místo v Irské hitparádě. Ovšem následné turné po USA se setkalo s úspěchem a druhé album No Need to Argue a hlavně singl Zombie už kapele přinesly vytoužený věhlas. Skladbu Dreams složila zpěvačka Dolores O’Riordan a kytarista Michael Hogan. S úspěšnou cover verzí této písně s názvem Dream to Me přišla v roce 2001 skupina Dario G.  The Cranberries vznikli roku 1989 v Limericku v Irsku. Když zakládající členové pořádali konkurz na zpěvačku, přišla teprve šestnáctiletá Dolores, která zazpívala vlastní skladbu Linger, později úspěšný hit. První album Nothing Left at All vydali v nákladu 300 kusů ještě pod názvem The Cranberry Saw Us. Poté změnili název na The Cranberries a vydali desku Everybody Else Is Doing It, So Why Can't We?, které se dočkalo přísné kritiky. Druhé album, zmiňované No Need to Argue však už bylo nesmírně úspěšné a skladba Zombie dokonce vynesla cenu MTV za nejlepší skladbu roku. Kapela poté vydává ještě další tři alba a kompilaci největších hitů. V roce 2003 se kapela rozpadla, aby se její členové mohli věnovat svým sólovým kariérám. V roce 2009 se však dali znovu dohromady, vyjeli na turné a v roce 2012 vydali zatím poslední desku Roses.

Tuto skladbu napsal už v roce 1974 americký folkový zpěvák Harry Chapin, my se však podíváme na cover verzi od kapely Ugly Kid Joe. Text této skladby je natolik výmluvný, že jej není třeba nijak představovat. Cat’s in the Cradle byla jedinou písní Harryho Chapina, která se dostala do čela amerického hudebního žebříčku Billboard Hot 100. Kromě Ugly Kid Joe přišli se svými cover verzemi například i Johnny Cash nebo rapper DMC. Píseň se také hojně objevuje ve filmech a seriálech právě díky svému textu. Ugly Kid Joe se dali dohromady v Kalifornii roku 1990. Jako velcí fanoušci skupiny Black Sabbath, která jejich tvorbu ovlivnila, začínali svou kariéru jako předskokani Ozzyho Osbournea. V roce 1991 vydávají své první album As Ugly As They Wanna Be, které se v USA stalo nejprodávanější prvotinou vůbec. Druhé album America’s Least Wanted vyšlo roku 1992 a i to bylo úspěšné. Kapela pak znovu absolvovala turné s Ozzym Osbournem a později i s Def Leppard. Třetí album Menace to Sobriety bylo nadšeně přijato jak kritiky, tak i fanoušky a britský rockový časopis Kerrang! jej dokonce označil za album roku. Roku 1996 vydaná deska Motel California už však takový úspěch zdaleka neměla a kapela se roku 1997 rozpadla. Roku 2010 však členové oznámili návrat a o dva roky později jim vyšlo album Stairway to Hell.

Jestliže se o některých hudebních skupinách říká, že jsou kapelou jednoho hitu, tak o Deep Blue Something tohle může platit vrchovatě. V americkém žebříčku se Breakfast at Tiffany’s v roce svého vydání vyhoupla na páté, v Británii dokonce na první místo. Text samozřejmě odkazuje na film Audrey Hepburn Snídaně u Tiffanyho. Autor písně Tod Pipes se prý inspiroval filmem Prázdniny v Římě, ale Snídaně u Tiffanyho mu do textu sedla líp. Na konci klipu, který se natáčel v New Yorku před obchodem Tiffany & Co., můžeme vidět dívku, stylizovanou do podoby Audrey Hepburn právě z tohoto filmu. Kapela Deep Blue Something vznikla roku 1992 v Texasu. O rok později vydávají své první album 11th Song a roku 1995 druhou desku Home, z níž pochází jejich největší hit, Breakfast at Tiffany’s. V roce 1998 vyšlo kapele album Byzantium, které se však kvůli sporům s vydavatelstvím prodávalo zprvu pouze v Japonsku a některých evropských zemích. V roce 2001, tentokrát už pod jiným vydavatelstvím, vydali své poslední album, nazvané stejně jako kapela. Poté se členové rozešli a začali se věnovat vlastním projektům.

Tuto skladbu napsal Geoff Stevens, poprvé vyšla na albu Davea Berryho v roce 1964 a už tehdy byla úspěšná. V roce 1992 nahrál svou verzi Boy George pro oscarový film, který si od písně vypůjčil jméno. V písni je slyšet vliv producentů, kterými byla kapela Pet Shop Boys. Crying Game se usadila na 15. místě v žebříčku Billboard Hot 100 a v Kanadě si vydobyla dokonce první místo. Skladbu jste také mohli slyšet ve filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv, který si od Hry na pláč vypůjčil pointu. Boy George, vlastním jménem George O’Dowd, byl už odmalička výstřední dítě. Předtím, než se začal věnovat hudební kariéře, pracoval mimo jiné jako maskér v Královské Shakespearovské společnosti, kde zřejmě nabral dostatek inspirace pro své pozdější nápadné líčení a kostýmy. Jeho první významné setkání s hudbou bylo ve skupině Bow Wow Wow, kde byl sice pouze vokalistou, ale brzy zastínil hlavní zpěvačku, a proto se rozhodl založit vlastní kapelu. Tou byl Culture Club, který v 80. letech postupně získal celosvětový úspěch. Kapela, inspirovaná hnutím Novoromantismu, však neustále koketovala s drogami. V roce 1986 se skupina rozpadla a George se dal na sólovou dráhu. Po celý život jej ale provázely problémy se zákonem, byl několikrát zatčen za držení nejrůznějších druhů drog a dokonce byl neprávem obviněn z vraždy. Média pak George často propírala kvůli jeho excentrickému zevnějšku a často se spekulovalo o jeho sexuální orientaci.

Píseň Layla napsali Eric Clapton a Jim Gordon na album Layla and Other Assorted Love Songs z roku 1970. A nebyl by to Eric Clapton, aby se i s touhle skladbou nepojil nějaký příběh. Clapton byl v době psaní písně zamilovaný do modelky Pattie Boyd, v té době vdané za George Harrisona. Pattie nebyla z písně nadšená, protože nechtěla, aby se o Claptonově náklonnosti k ní vědělo. Nicméně nakonec se s Harrisonem skutečně rozvedla a v roce 1979 se vdala za Erica Claptona. A aby toho nebylo málo, George Harrison jim spolu s Ringo Starrem a Paulem McCartneym zahrál na svatbě. Pikantní na Claptonově vyznání v Layle je i to, že v té době žil s Pattiinou mladší sestrou Paulou, která po vydání písně věděla, odkud vítr vane, a hned se s ním rozešla. Název skladby pochází z perské básně Layla a Majnun, která vypráví o nešťastné lásce. Layla je na 27. místě v žebříčku Nejlepších písní všech dob časopisu Rolling Stone a akustická verze získala v roce 1993 Grammy za nejlepší rockovou skladbu. Video pochází z koncertu na podporu výzkumu roztroušené sklerózy z roku 1983. První koncert se uskutečnil v Royal Albert Hall a poté následovalo ještě několik dalších v USA. Kapelou nejsou Derek and the Dominos, nýbrž výběr nejlepších britských hudebníků té doby, který se během koncertování různě měnil. Sestava ve videu je pravděpodobně následující: U bicích Charlie Watts (Rolling Stones), Kenney Jones (The Who) a Ray Cooper, u kláves Steve Winwood a Chris Stainton (The Who), kytaristé Eric Clapton, Jimmy Page (Led Zeppelin), Jeff Beck (Yardbirds), Mark Knopfler (Dire Straits) a Andy Fairweather Low. Derek and the Dominos byli kapelou, která fungovala pouze jediný rok a vydala jen jedno album. Skupinu zakládali Eric Clapton, Jim Gordon, Bobby Whitlock a Carl Radle, později se připojil Duane Allman. Deska Layla and Other Assorted Love Songs vznikala především během jam sessions a texty vycházely takřka výlučně z Claptonovy lásky k Pattie Boyd. Ačkoli album nebylo zprvu příliš úspěšné a veřejnost jej spíše přehlížela kvůli nedostatečné propagaci vydavatelstvím, postupně se díky šíření skladby Layla dostalo do povědomí. Až když se Layla objevila na albu History of Eric Clapton, konečně se z ní stal hit. Existenci kapely a možnost budoucí spolupráce však ukončilo několik tragédií – Clapton byl zdrcen smrtí Jimiho Hendrixe a v kombinaci s prvotním neúspěchem alba upadal do depresí, z nichž se léčil drogami. V 80. letech navíc zemřel Carl Radle a Jimu Gordonovi byla diagnostikována schizofrenie.

Tuto skladbu napsal v roce 1962 Rudy Clark, druhý dech však chytila roku 1987, když se coby cover verze objevila na albu Cloud Nine George Harrisona. Píseň se dostala do čela žebříčků v Austrálii a USA, ovšem ve Velké Británii jí první místo vyfoukli T’Pau s písní China in Your Hand. Video natočil Harry Weiss a bylo nominováno na celkem tři MTV Video Music Awards. Kariéra George Harrisona po rozpadu Beatles byla poměrně kolísavá. Ještě za existence Beatles vydal dvě sólová alba, která však velkého úspěchu nedosáhla. Roku 1970 mu ale vyšlo album All Things Must Pass, které bylo kritikou i veřejností přijato více než dobře, stejně jako další Living in the Material World. Harrison si založil vlastní studio Dark Horse, stejnojmenné album však opět propadlo. Do roku 1982 pak vydal ještě pět velmi podobně laděných alb, z nichž žádné se příliš nevymykalo jeho zavedenému stylu. Roku 1987 však vychází Cloud Nine, kterým Harrison navázal na své úspěchy v Beatles. Nakrátko se také spojil s dalšími vynikajícími hudebníky, s nimiž ve formaci Traveling Wilburys vydal dvě alba. George Harrison byl členem hnutí Hare Krišna a vytrvale se věnoval charitě. Dne 29. listopadu 2001 podlehl rakovině plic.

Nepříliš známá kapela Bell, Book & Candle vydala v roce 1998 hit, který dodnes zaznívá v rádiích. A díky výrazné podobnosti hlasů je pro mnohé s podivem, že píseň nezpívá Dolores O’Riordan z kapely Cranberries. Tato německá alternativní rocková skupina vznikla roku 1995 a jejími členy byli zpěvačka Jana Gross, kytarista a bubeník Andy Birr a baskytarista Hendrik Röder. V roce 1998 jim vyšlo první album Read My Sign právě s hitem Rescue Me a cover verzí písně Destiny od Sheryl Crow. Do roku 2005 jim pak vyšla ještě čtyři alba.

Hudba z bondovek je kapitolou sama o sobě. Dnešní hudební klenot je skladba, kterou v roce 1972 napsal Paul McCartney a která provázela stejnojmenný film s Rogerem Moorem, který vyšel o rok později. Skladba Live and Let Die byla v době svého vydání nejúspěšnější bondovskou úvodní písní. Byla první, která byla nominována na Oscara za nejlepší filmovou píseň. Umístila se na druhém místě v žebříčku Billboard Hot 100. Úspěch skladby vyzýval další kapely, aby přišly se svými cover verzemi. Nejúspěšnější z nich byla ta od Guns’n’Roses. Jak jejich, tak McCartneyho verze byly nominovány na cenu Grammy. Zvláštností je, že po 11. září 2001 se skladba dostala spolu s desítkami dalších na černou listinu stanice Clear Channel. Důvodem byl text, který se mohl bezprostředně po útocích zdát nevhodný. Wings založil v roce 1971 Paul McCartney se svou manželkou Lindou, bubeníkem Dennym Seiwellem a bývalým členem Moody Blues Dennym Lainem. Kapela byla známá mimo jiné velmi častými změnami obsazení a také uvolněnou atmosférou hraní, typickou pro 70. léta. Kapela například na své album Wild Life použila u pěti z osmi písní hned první studiové pokusy a své turné po Evropě absolvovala v dodávce. Wings vyjádřili své politické názory v písni Give Ireland Back to the Irish, která byla stanicí BBC zakázána. V roce 1981 se kapela rozpadla poté, co se McCartney stále více věnoval svým sólovým projektům a krátce po smrti Johna Lennona odmítl jet s Wings turné.  

V pondělí 20. května to byl rok, co svět opustil zpěvák kapely Bee Gees Robin Gibb. Tak, jako jej loni poctil vzpomínkou bakeLit, i dnešním hudebním klenotem si na tuto slavnou kapelu na okamžik zavzpomínáme. Pro mnohé jsou dnes Bee Gees synonymem disko hudby 70. let. My se však podíváme na začátek jejich kariéry, na smutnou a textem velmi zajímavou skladbu I Started a Joke, která se v roce 1968 objevila na jejich albu Idea. Robin Gibb se zdráhal vysvětlit, o čem text vlastně je. Vyjádřil se, že každý si jej musí interpretovat sám. V roce 1995 přišla s úspěšnou cover verzí kapela Faith No More, vlastní verzi ale nabídli například i The Wallflowers.

Pet Shop Boys je britská elektro-popová skupina, která vznikla roku 1981. Její singl Go West vznikl roku 1992 je coverem stejnojmenné písně od Village People, avšak má lehce pozměněný text. Obecně je tato verze považována za více politickou, než verze původní. Píseň se v mnoha státech vyšplhala až na špičku hudebních žebříčků, v Německu a Irsku byla na prvním místě, v UK na druhém.

V roce 1985 přišla kapela Katrina & The Waves se svižnou optimistickou písní, která bodovala v žebříčcích a stala se největším úspěchem kapely do roku 1997, kdy vyhráli Eurovizi se skladbou Love Shine a Light. Alex Cooper, Katrina Leskanich, Kimberley Rew a Vince de la Cruz společně začínali roku 1981 ještě coby The Waves, ale brzy začal Rew skládat materiál přímo pro vokalistku Katrinu Leskanich, která se stala hlavní zpěvačkou a její jméno se následně promítlo i do názvu skupiny. Zpočátku měla kapela úspěch především v Kanadě, ovšem s hitem Walking on Sunshine přišla nominace na Grammy a také komerční úspěch, díky kterému mohli Waves vyjet na turné. Následující alba už však takový úspěch nezaznamenala a mírně klesající zájem nakonec vyústil v rozvázání smlouvy s vydavatelstvím Capitol. V průběhu 90. let kapela stále nahrávala, ale bez větších ambic. To se změnilo až roku 1997 s úspěchem skladby Love Shine a Light, která ve Velké Británii porazila i jejich dosud největší hit Walking on Sunshine.

Těm, kteří viděli film Quentina Tarantina Gauneři (Reservoir Dogs), budou první tóny této písně jistě známé. Nizozemští hudebníci George Baker a Jan Visser ji napsali už v roce 1969 a i přes úspěchy v žebříčcích se stala kultovní až v roce 1992 se zmíněným filmem. George Baker se narodil v roce 1944 v Nizozemsku jako Johannes Bouwens. S kapelou George Baker Selection bodoval už s prvním albem Little Green Bag, ale největší úspěch kapely se dostavil v roce 1975 s písní Una Paloma Bianca, která dosedla na první místa žebříčků v několika zemích. Baker působil střídavě s kapelou i sólově a vydal na dvě desítky alb a kompilací.