Videoklipy

Kluci z The Lonely Island se na nás příští rok vrhnou s nový albem Turtleneck & Chain a jejich první videoklip k nové písni tu máte možnost zhlédnout s českými titulky. Jako výpomoc si tentokrát přizvali Akona a v roli přítelkyň určitě poznáte Jessicu Albu a Blake Lively. Malou roli dostal i John McEnroe.

Po delší době tady máme kapelu. Eli Young Band je texaskou kapelou, kterou tvoří Mike Eli (zpěv, kytara), James Young (kytara), Jon Jonas (baskytara) a Chris Thompson (bicí). I když své debutové album vydali již v roce 2002, bylo to až jejich třetí album Jet Black & Jealous (z roku 2008), které je proslavilo. Minulý rok vydali CD s názvem Life At Best, jež se dočkalo platinového ocenění, pochází z něj jejich první #1 singl - Crazy Girl - a také dnešní song. Z jejich dalších písní jmenuji například Guinevere, moji oblíbenou How Should I Know či Home. 

Opět po týdnu vás zdravíme u dalšího krásného středečního rána ve společnosti dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Především bychom vám chtěli poděkovat za podporu tohoto okénka v podobě vysokého hodnocení, moc si toho vážíme. Dnes si dáme další „opáčko“, tentokrát kapely KISS, od které jsme si pro vás připravili song Crazy Crazy Nights. Info o kapele vám přinesl Kari u písně I Was Made For Lovin‘ You. K informacím o kapele bych snad jen dodal, že v současnosti se KISS chystají vydat album s názvem Monster, které by mělo vyjít v červnu tohoto roku. Crazy Crazy Nights mohli fanoušci poprvé slyšet jako úvodní song alba Crazy Nights, které vyšlo roku 1987. Ačkoliv se písni v americké hitparádě příliš nedařilo, v Anglii sklidila poměrně velký úspěch v podobě 4. místa hitparády UK Singles Chart. Stala se tak vůbec jejich první písní, co se umístila v top 10 tohoto žebříčku, a stále je v Anglii velkým hitem. Skladba obsahuje větu „We love it loud“, která odkazuje na dřívější song skupiny, I Love It Loud.  Poté, co Eric Carr odešel od KISS, byla Crazy Crazy Nights vyřazena z koncertních setlistů, ale fanoušci ji chtěli zpět, a tak se po dlouhé době zase objevila v rámci turné Sonic Boom Over Europe Tour v roce 2010.

Jejich jméno se tu v poslední době hodně objevovalo, takže tady jsou! Své další požadavky a návrhy můžete psát na naše fórum. Melodic death metaloví Children of Bodom vznikli v roce 1993 ve finském Espoo. Kapelu založili dva kamarádi, kytarista Alexi „Wildchild“ Laiho a bubeník Jaska Raatikainen. V počátcích své kariéry se však jmenovali Inearthed. Nevalné úspěchy sklízeli jen na lokální úrovni a přesto, že Laiho věděl, jak hudbu posunout dopředu, nešlo to, dokud nepřišla náhrada za nespolehlivého klávesistu Pirisjokiho. Na jeho post přišel Janne „Warman“ Wirman, s níž se konečně povedlo nahrát debutové album Something Wild (1997) pod změněným názvem Children of Bodom. Druhé studiové album Hatebreeder vyšlo 1999. Najdeme na něm například oblíbenou skladbu Downfall, která se původně jmenovala Forevermore. O rok později vychází velmi úspěšné Follow the Reaper obsahující skladby jako Everytime I Die, Mask of Sanity nebo Hate Me!. Dnešní příspěvek pochází ze čtvrtého alba Hate Crew Deathroll (2002). Video k Needled 24/7 bylo nakonec mnohem dražší než kapela chtěla a nebylo ani naprosto podle jejich představ. Citát na konci pochází z filmu Četa od Olivera Stona. Vydání dvou singlů In Your Face a Trashed, Lost & Strungout předznamenalo vydání páté desky Are You Dead Yet? (2005). O tři roky později, po turné a zranění Laiha, které se stále ještě někdy ozve, vychází album Blooddrunk.Zatím posledním albem zůstává Relentless Reckless Forever (2011).P.S.: Kdyby náhodou někdo nevěděl, tak 24/7 znamená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Nanna Øland Fabricius (*1985) je dánská zpěvačka, skladatelka a producentka. Její debutové album Fauna vyšlo v Dánsku v roce 2008 a poté se vydala do amerického New Yorku, kde spolupracovala s producenty Danem Careyem, Davem McCrackenem a Pharrellem Williamsem na druhém albu, které mělo být zároveň jejím debutem v USA. Album s názvem Oh Land, což je zároveň zpěvaččin umělecký pseudonym, vyšlo 14. března 2011 a sklidilo poměrně velký úspěch. Na známém hudebním webu Last.fm, který monitoruje, jakou hudbu posloucháte, se dokonce Oh Land vyšplhala za rok 2011 v žebříčku celosvětově nejposlouchanějších interpretů až na 61. příčku. Nyní už se podívejte na klip k písni White Nights z jejího novějšího alba. Pokud vás její hudba zaujme, doporučuji zhlédnout i následující živá vystoupení: Wolf & I, Perfection, White Nights

Na dnešek jsem sice měla připravený jiný song, ale pak jsem v rádiu slyšela tuto písničku a věděla jsem, že se o ni musím podělit. ;) Sice nemá nijak světoborný text, ale zato neskutečný 'beat'. Tak tedy, Kenneth Eric Chruch se narodil v roce 1977, zatím vydal tři studiová alba, druhé a třetí bylo oceněno jako zlaté. Z jeho posledního alba Chief pochází jeho první #1 singl Drink In My Hand, který zazpíval i na předávání cen CMA Awards a skvěle si to užíval, jak můžete vidět zde. Z jeho dalších singlů jmenuji třeba Homeboy, Guys Like Me a Love Your Love The Most. Pozn.: V přehrávači si můžete zvolit mezi českými či anglickými titulky. P.S.: Kdyby někoho zajímalo, o jakém rádiu to pořád mluvím, tak tady píšu pár mých oblíbených: 99.5 The Wolf -  Dallas, Texas, hrají pěkně, ale mají dlouhé reklamy... 105.1 KEAN - Abilene, Texas 102.3 Lonestar - Wichita Falls, Texas 106.3 Cowboy Country - Cheyenne, Wyoming 101.9 Blake FM - Amarillo, Texas. Tohle je v současnosti moje nejoblíbenější, hrají hlavně aktuální hity (ale i starší) a je tam opravdu málo reklam, navíc mají dvakrát denně hodinu bez reklam. A mně osobně se moc líbí, že po skončení každého songu vždycky řeknou název a interpreta, takže si pak song, který se vám líbí, můžete snadno dohledat. ;) Já ho poslouchám skoro všude díky aplikaci radioPup, kterou si můžete zadarmo stáhnout do svého smartphonu. ;)

Prosadit se v šoubyznysu, nebo se alespoň dostat do povědomí v lokálním měřítku, není bez peněz a manažerů vůbec jednoduché. To potvrdí snad všichni začínající hudební interpreti, kterých se zatím neujal žádný manažer, nebo kteří si nevydobyli své místo např. soutěží typu Česko Slovensko má talent. Zajímavým způsobem se snaží zviditelnit Natřije, pop-punková kapela z Chlumce nad Cidlinou. Tito kluci se snaží dělat radost svému okolí nejen hudbou, ale také krátkými zábavnými videi, které točí dle jejich slov "svépomocí a bez jediné koruny". Nepovedené záběry z natáčení najdete zde. Jedním z těchto videí je např. i předělávka úvodní znělky seriálu Simpsonovi. Natočili jste taky se svou kapelou nějaký zábavný videoklip? Nebo máte jiné povedené video? Napište nám na [email protected]!

Omlouvám se za dnešní zpoždění, které bylo způsobeno tím, že jsem video nenaplánoval k publikování. BugHer0 V komentářích u Metalového okénka se to občas zvrtne ve slovní přestřelku o tom, co je „pravý“ metal, nebo kdo má radši jít poslouchat hip hop a nekazit tady hodnocení. Tak by mě zajímalo, jaké komentáře se objeví pod rap metalovými Clawfinger. :) Tihle Švédi vznikli už v roce 1989. Ke zpěvákovi Zaku Tellovi a klávesákovi Jockemu Skogovi se připojili kytaristé Bård Torstensen a Erlend Ottem. Je zajímavé, že všichni čtyři pracovali ve stejné nemocnici poblíž Stockholmu. Debutové album si vydali sami v roce 1993. Nese název Deaf Dumb Blind a hudebně se na něm podílel i současný basák André Skaug a bubeník Mortern Skaug, který sestavu rok na to opustil. Dnešní Do What I Say pochází hned ze druhého alba Use Your Brain (1995). Řekla bych, že každý v této skladbě najde aspoň jedu větu, kterou rodičů velmi nerad slýchával. ;-) Třetí deska se jmenuje prostě Clawfinger (1997), protože se kluci nemohli shodnout na názvu. Když ale Zak Tell viděl její přebal, napadlo ho jméno Third Time Lucky, jenže už bylo pozdě. Na obrázku je totiž bubínek revolveru s jedinou kulkou, která by vystřela na třetí zmáčknutí spouště (jelikož je to třetí album). Na čtvrté CD A Whole Lot of Nothing si fanoušci museli počkat čtyři roky. V roce 2003 vychází Zeros & Heroes s provokativní písní Step Aside. Ve Spojených státech vzbudila vlnu kritiky, protože si na paškál vzala George Bushe a politiku USA praktikovanou po teroristických útocích 11. září. V roce 2005 vyšlo Hate Yourself With Style a dva roky poté zatím poslední Life Will Kill You.

Indie popová kapela Big Troubles se zformovala v roce 2009, ale v její hudbě se hodně projevuje láska k 80. a 90. letům. Jejími zakladateli byli spolužáci z New Jersey Alex Craig a Ian Drennan. Na svém kontě mají zatím 2 studiová alba: Worry (2010) a Romantic Comedy (2011). Několik písní z druhé zmíněné desky si můžete poslechnout zde a já jsem si pro vás na dnešek připravil překlad písně s názvem Sad Girls, ke které natočila kapela také pěkný videoklip.

Hvězda slávy nejnovějšího alba Mylo Xyloto britské skupiny Coldplay každým dnem nezastavitelně stoupá, i proto je momentálně celosvětově albem nejprodávanějším. No a v pátek 3. 2. vydali Coldplay již třetí videoklip k písničce pocházející právě z alba Mylo Xyloto. Myslím, že lepšího kandidáta než Charlie Brown nebylo, a jsem moc rád, že právě tato písnička obdržela audiovizuální podklad v plné kráse. P.S.: Kdo sledoval či stále sleduje seriál Misfits, který jsme pro vás překládali, určitě pozná, že ona půvabná dívka v klipu je ve skutečnosti Alisha!

Dnes pro vás mám interpreta, kterého jsem původně zamýšlela dát minulý týden, a není jím nikdo jiný než další megahvězda country music. Kenneth Arnold Chesney se narodil v roce 1968, v country muzice se pohybuje od roku 1993, do této doby stihl vydat 15 studiových alb, z nich celých 14 bylo oceněno minimálně jako zlatá (tři z nich se stala dokonce čtyřikrát platinovými). V rádiích znělo 44 jeho singlů, 20 jich kralovalo na první příčce hitparády. Z jeho mnoha ocenění můžeme jmenovat například ceny Academy Of Country Music, American Music Awards, Country Music Televison Awards, People's Choice Awards nebo Country Music Association Awards v prestižní kategorii Entertainer of the Year, kterou vyhrál celkem pětkrát. Z jeho dalších písní uvádím třeba Live A Little (která je moje oblíbená, ale i když byla vydána jako singl, klipu se nedočkala), There Goes My Life, The Good Stuff (další moje oblíbená), duet s Grace Potter You And Tequila, další duet s Rebou McEntire Every Other Weekend nebo jeho netradiční vánoční song All I Want For Christmas Is A Real Good Tan. O Kennym jste u nás mohli slyšet v roce 2005 díky jeho čtyřměsíčnímu manželství s herečkou Reneé Zellweger, které bylo nakonec anulováno.

Další týden nám uplynul jako voda a my tu pro vás máme další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes si představíme kapelu, která není ani z USA, ani z Velké Británie, jak v našem okénku bývá zvykem. Kapela pochází ze Švédska, odkud je mimo jiné i popová klasika ABBA (Dancing Queen). Hit od skupiny Europe, který zaručeně každý z vás zná, se jmenuje The Final Countdown, a právě on se stal dnešním dalším klenotem naší klenotnice! Informace o kapele a písni přinesl opět Kari, kterému nyní předávám slovo. The Final Countdown je píseň z roku 1986 napsaná zpěvákem Joeym Tempestem pro švédskou skupinu Europe. Poprvé se písnička objevila na stejnojmenném albu a okamžitě se stala hitem. Dostala se dokonce na 1. místa hitparád v 26 zemích a prodalo se jí na 8 milionů kopií. Píseň byla založena na klávesovém riffu, který Tempest složil mezi lety 1981 a 1982 na klávesách půjčených od Mica Michaeliho. Text byl inspirován písní Davida Bowieho s názvem Space Oddity. Od Bowieho jsme vám v minulosti přinesli píseň Heroes. Videoklip obsahuje záběry ze dvou koncertů v Solnahallenu v Solně ve Švédsku, 25. a 26. května, a ze zvukových zkoušek na těchto koncertech. Europe je švédská skupina založená v roce 1979, často spojována s glam metalem, avšak jejich hudba se dá považovat spíš za hard rock. Současnými členy skupiny jsou: Joey Tempest (zpěv), John Norum (kytara), John Levén (basa), Mic Michaeli (klávesy) a Ian Haugland (bicí). Známá je především dnešním klenotem, který jí v podstatě zajistil hudební nesmrtelnost. Za svoji existenci Europe vydali osm studiových a tři živá alba. První větší úspěch zaznamenala v roce 1982 na soutěži Rock-SM, které se účastnilo kolem 4 000 kapel. Tuto soutěž vyhrála a v jejím průběhu si změnila název na Europe. O rok později vydali členové skupiny své první album Europe. Kapele se po pár letech nedostávalo tak velké pozornosti v médiích díky boomu grunge hudby (Nirvana), a tak se v roce 1992 skupina rozpadla a její členové se věnovali sólovým projektům. V roce 2004 se skupina zase dala dohromady a nahrála album Start from the Dark. Zatím posledním albem této kapely je Last Look at Eden, které vyšlo roku 2009.

Mám tu pro vás další povedenou a trefnou parodii od Key of Awesome. Opět si bere na paškál jeden z novějších klipů, tentokrát tři měsíce starou taneční písničku od Rihanny - We Found Love. Klasicky přidávám odkaz na originální video.

Další promrzlý týden je opět za námi a nás čeká příjemná povinnost představit vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Při procházení všech těch kapel, co jsme zde již měli, jsme si vzpomněli, že jedni rockoví velikáni nám tu přece jen chybí. Rychle to napravujeme a v dnešním díle se budeme věnovat kapele Sweet. V těchto mrazivých dnech vás zaručeně rozpálí jejich hit Ballroom Blitz! Informace o songu a kapele od Kariho. The Ballroom Blitz byla poprvé vydána roku 1973 jako singl a napsali ji textaři Nicky Chinn a Mike Chapman. Téměř ihned po vydání zaznamenali Sweet s touto písní velké úspěchy v podobě 2. místa hitparády UK Singles chart a 5. místa v hitparádě Billboard Hot 100. V kanadské hitparádě obsadila dokonce 1. místo. Rok po vydání se objevila na albu Desolation Boulevard. Text skladby je inspirován událostí z roku 1973, kdy kapela vystupovala v hale v Kilmarnocku (Skotsko) a byla nucena opustit pódium kvůli velkému přívalu lahví z publika. Píseň byla také mnohokrát coverována nebo sloužila jako inspirace k jiným písním. Objevila se také ve velmi podařeném českém filmu s názvem Občanský průkaz. Britská skupina Sweet vznikla počátkem roku 1968 pod tehdejším názvem Sweetshop. Žánr, který kapelu asi nejvíce vystihuje, je glam rock. Skupinu založili zpěvák Brian Connolly, bubeník Mick Tucker, basák Steve Priest a kytarista Frank Torpey. První vystoupení kvartet absolvoval v únoru 1968. V roce 1970 nahradil své dva předešlé kytaristy Andy Scott a název skupiny se zkrátil pouze na Sweet. Čtveřice začala zároveň spolupracovat s dvojicí textařů Nickym Chinnemem a Mike Chapmanem, kteří mimo jiné napsali i dnešní klenot. Sweet patřili bezesporu mezi nejdůležitější kapely glam rocku a mezi jedny z nejúspěšnějších kapel 70. let vůbec. V České republice je bylo možno vidět na festivalu Masters of Rock v roce 2005. V tomtéž roce vystupovali také na koncertě v Praze se skupinou Slade (Far Far Away).

Omlouváme se všem fanouškům metalového okénka, ale tento týden se bohužel další přeložené písně nedočkáte. V rámci zachování hudebního ducha čtvrtečního rána vám přinášíme náhradu v podobě jedné muzikálové legendy. Muzikál Les Misérables (Bídníci) je nejdéle v kuse hraným muzikálem na světě. Poprvé byl nastudován v roce 1980 v Paříži, následně v roce 1985 v Londýnském West End a v roce 1987 na Broadwayi. Od té doby se nepřetržitě hraje už 26 let. Avšak pokud nějaká píseň tento muzikál proslavila, tak je to jistě I Dreamed a Dream. Nedávno se dostala opět do popředí zájmů díky Susan Boyle, která ji zazpívala v soutěži Britain's Got Talent. Avšak tato verze je přímo ze záznamu vystoupení k 25. výročí muzikálu a zpívá ji Lea Salonga, která hraje Fantinu. Fantina byla postava ženy, které je nucena se živit prostitucí a umírá na tuberkulózu. V této písni vzpomíná na lepší dny a na dobu, kdy se vše zkazilo.

Pokud čtete rádi science fiction, Ray Bradbury vám určitě není neznámý. Americká komička Rachel Bloom o tomto slavném autorovi Marťanské kroniky, 451º Fahrenheita či Tudy přijde něco zlého napsala a nazpívala osobitou oslavnou píseň. Videoklip do dnešního dne zaznamenal přes jeden a půl milionu zhlédnutí a vysloužil si i nominaci na nejznámější SF cenu Hugo. Doplněk: Ray Bradbury videoklip viděl a líbil se mu a následně se s Rachel Bloom i sešel. Video není vhodné pro osoby mladší 18 let!

Po videoklipu Video Games je tu od Lany konečně její druhý singl s názvem Born To Die. Pochází z jejího druhého studiového alba Born To Die, které vyšlo letos v lednu. Záběry z historické budovy pochází z francouzského zámku ve Fontainebleau.

Loňské Vánoce byly pro některé trochu rozmazlenější děti hotovým peklem. Nedostaly iPhone, iPad nebo auto. Nebo ho dostaly, ale ve špatné barvě... Variací byla spousta. Desítky malých srdíček byly zlomeny a následně vylity na sociálních sítí, jako je Twitter. Zde byly posbírány a následně zhudebněny talentovaným Jonathanem Mannem, aby se na tuto tragédii nikdy nezapomnělo a - proboha - aby už se nikdy neopakovala. Video není vhodné pro osoby mladší 18 let! Zde dodatečně přikládám několik vybraných tweetů z videa: (0:12) kéž bych dostala k Vánocům auto ku*va.. -_- (0:18) chci svůj IPOD!! ._- kráva Blbá (0:20) Jestli nedostanu k vánocům iphone, tak se zabiju. (1:01) nase* si táto chtěla jsem iphone (1:97) vrátím svůj kindle fire a koupím si iphone... je*at tohle. (1:11) Bulela jsem 2vě hodiny bo jsem nedostala auto. (1:32) >:O Chce se mi brečet :'(Nechtěla jsem k vánocům žádný další pos*aný blackerry chtěla jsem jordany (1:37) Moje ségra mě právje zikvidovala ipod protože má bílej. A já mám černej. A její je mrtě lepčí =totál zklamání (1:45) jo říkala že mi koupí novej bílej iPhone 4 místo černýho co už mám ale neudělala to #nasersimámo (1:46) máma mi koupila jenom diamantový náušnice, divnou bundu, 30$, máma mi koupila tablet, bráchovi notebook, Lhala mě... (2:11) Pokud máte iphone tak vás nenávidím (2:14) Nesnáším svůj iPad (2:27) Nedostala jsem auto tak se necítím moc Vánočně naladěná -_-

Od americké indie kapely OK Go, která je dobře známá tím, že se snaží ke svým singlům natáčet velice originální a nápadité videoklipy, jsme tu již v minulosti dvě videa měli. S novou písní Needing/Getting ale kapela posunula míru originality zase o něco dále. Ve spolupráci s firmou Chevrolet rozmístila kapela na více než tříkilometrové pouštní trati poblíž Los Angeles přibližně tisícovku hudebních nástrojů. Auto Chevy Sonic bylo vybaveno několika udělátky včetně několika mikrofonů a kapela do něj poté nastoupila a nahrála tuto originální verzi své nové písně. Klip se připravoval 4 měsíce a poté se 4 dny natáčel. Nevystupují v něm žádní dvojníci, pouze členové kapely. Damian musel kvůli klipu dokonce na řidičský kurz pro kaskadéry. Dost bylo řečí, teď už se radši podívejte na tohle skvělé video, které nasbíralo za 2 týdny na YouTube již přes 15 milionů zhlédnutí. Samozřejmě jsem pro vás připravil i český překlad textu písně. Za sebe můžu říct jen to, že před OK Go hluboce smekám...

Je tu středeční půl osmá ráno, čas, který u nás znamená jediné - další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes jsme se rozhodli zapátrat trochu hlouběji do hudební minulosti a vybrali pro vás příjemnou píseň Downtown od britské zpěvačky Petuly Clark. Doufám, že ti, kteří sledovali seriál Ztraceni, si ihned postesknou! Navíc bych vás chtěl upozornit, že přesně před dvěma roky se tu objevila parodie této písničky, ve které autoři chtějí odpovědi. Info shrnul do pár vět Kari.   Popová pohodovka Downtown vyšla poprvé roku 1964 na stejnojmenném albu. Složil ji Tony Hatch při procházce v centru New Yorku. Petula Clark poté píseň přezpívala a vydala. Téměř ihned po vydání se skladba stala mezinárodním hitem a dodnes dodává lidem při jejím poslechu lepší náladu a úsměv na rtech. V Americe obsadila píseň 1. místo, v Británii 2. místo. V České republice je tento song známý především v podobě své české verze s názvem Pátá od Heleny Vondráčkové. Petula Clark se narodila roku 1932 v Epsomu v Anglii. Celým jménem se jmenuje Petula Sally Olwen Clark a je britskou zpěvačkou a herečkou, od roku také 1988 nositelkou hodnosti commander Řádu britského impéria. Už v sedmi letech zpívala v dětském sboru. Brzy poté se na stanici BBC stala dětskou hvězdou. Do roku 1950 již hrála ve 20 filmech. Na tyto úspěchy dokázala jako dospělá navázat a uspořádala světové turné, které ji velmi proslavilo hlavně v německy mluvících zemích. V roce 1961 se provdala za francouzského novináře Clauda Wolffa, se kterým má dvě dcery a jednoho syna.

Tarja Turunen začala svou sólo dráhu po tom, co byla v roce 2005 vyhozena z Nightwish, což někteří fanoušci nemohou dodnes přenést přes srdce. Tarja se zpěvu věnovala od malička. Už ve třech letech zpívala první sólo v kostele. Od roku 1993 chodila na Senior Secondary School of Art and Music v Savonlinně a v osmnácti se pak přestěhovala do Kuopia, kde navštěvovala Sibeliovu Akademii. Kamarád Tuomas Holopainen jí v roce 1996 nabídl, zda se nechce přidat k jeho akustickému hudebnímu projektu. Tarja souhlasila a tak se zrodilo spojení, které učarovalo hudebnímu světu i fanouškům. S Nightwish nazpívala pět alb a snad i nemetalový fandové znají alespoň jednu jejich píseň. Dokonalá symbióza Tuomasových skladeb a Tarjina hlasu se projevuje např. v pomalé Angels Fall First, Sleeping Sun, snad už klasických hitovkách Wishmaster, End of All Hope, Beauty of the Beast a cover verze The Phantom of the Opera. Na albu Once je potom co píseň, to perla. U nás můžete najít překlad Ghost Love Score a Nemo. První sólové album bylo vánoční CD vydané v roce 2006. Ovšem jako debutové sólo album se považuje spíše deska s názvem My Winter Storm (2007). Klip k singlu I Walk Alone na YouTube vidělo přes deset milionů lidí. Někteří fandové berou tu skladbu s příznačným názvem jako reakci na píseň Bye Bye Beautiful, ve které Tuomas vyjadřuje své pocity z Tarjina odchodu. Pokud umíte anglicky, dohledejte si text (na karaoketexty.cz bych s překladem moc nespoléhala) a napasujte na něj všechno, co o „rozpadu“ Nightwish víte. Sedí to, že? Vraťme se ale zpět k sólo dráze Tarji Turunen. Po dva roky dlouhém turné k My Winter Storm vychází v roce 2010 nové album What Lies Beneath. Turné k tomuto albu stále probíhá a možná někdo z vás byl na začátku letošního roku na koncertě ve Zlíně nebo Pardubicích. Na nové album bychom si měli počkat až do roku 2013 (že by trend tříleté pauzy mezi deskami?).

Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.

Americká progressive/heavy metalová partička se zvláštní přehláskou nad Y v názvu vznikla na začátku osmdesátých let minulého století ve Washingtonu. V počátcích své hudební kariéry, která nyní trvá více než čtvrt století, se Queeensrÿche jmenovali The Mob a hráli především covery již známých Judas Priest a Iron Maiden. K sestavě Michael Wilton (kytara), Scott Rockenfield (bicí), Chris DeGarmo (kytara) a Eddie Jackson (basa) se připojil zpěvák Geoff Tate, ale po pár vystoupeních z kapely zase odešel, protože ho prý heavy metal nezajímal. Vypomohl však při nahrávání demo pásky o čtyřech skladbách (Queen of the Reich, Nightrider, Blinded  a The Lady Wore Black). Ta pak v roce 1982 vyšla jako EP . Díky jejímu úspěchu se Tate rozhodl opustit Myth a stát se právoplatným členem již přejmenovaných Queeensrÿche. První album s názvem The Warning vyšlo v roce 1984. Doma v Americe ho přijali docela průměrně, zato singl Take Hold of the Flame okupoval přední místa hitparád v Japonsku, kde se progressive/heavy/power metal tradičně těší velké oblibě. Druhá studiovka Rage for Order (1986) se blížila spíš glam metalu. Jen tak pro zajímavost - od Allmusic si deska získala dvě hvězdičky, zatímco od Kerrang! rovnou pět. Obrovský komerční úspěch sklidilo koncepční album Operation: Mindcrime (1988). Vypráví příběh o muži, narkomanovi Nikkim, který se přidal k revolučnímu hnutí, a páchal atentáty na politické špičky. Podle časopisu Kerrang! patří albu 34. příčka v žebříčku „100 nejlepších heavy metalových alb všech dob“. Najdeme na něm například veleoblíbené skladby I Don’t Believe In Love nebo Eyes of a Stranger. Ještě výš k hudebnímu nebi je vyneslo třetí album Empire (1990). Doporučuji poslechnout si Empire celé, i když nejznámější baladu Silent Lucidity jste už museli pravděpodobně někdy slyšet. Osobní problémy se odrazily na albu Promised Land (1994). I přes vysoké umístění v hitparádách nedosáhlo takového úspěchu jako Empire. Hudbu v té době chtě nechtě ovlivňoval populární grunge. Šesté album Hear in the Now Frontier (1997) jako celek z hitparád rychle vymizelo. Skladby Sing of the Times a You se pak uchytily i na kompilačních best-offkách.  Trable s nízkými prodeji však nebylo to jediné, co kapelu trápilo. Geoff Tate vážně onemocněl, a tak se rušily koncerty. Horší ale bylo, že zkrachovala jejich nahrávací společnost EMI America Records. Skupina si musela sama financovat zbytek turné k Hear in the Now Frontier. K tomu se ji rozhodl opustit kytarista Chris DeGarmo. Jediné album s novou náhradou za DeGarma bylo Q2K, ale kritici ho spolu s předešlou nahrávkou zařazují do jakési éry experimentování Queeensrÿche, která měla za následek úpadek jejich slávy. Na osmé studiovce Tribe (2003) se podílel znovu DeGarmo. Dokonce byl ohlášen jeho návrat ke kapele, ale zřejmě šlo jen o marketingový tah na podporu prodeje. Jak navnadit fanoušky, když už nevíte coby? Slibte jim pokračování jednoho ze svých nejúspěšnějších alb. Světlo světa mělo spatřit Operation: Mindcrime II. Stalo se tak v roce 2006. Byl to krok správným směrem. Příběh starého známého Nikkiho se tentokrát začal vyprávět od jeho propuštění z vězení, kde byl za vraždu jeptišky-prostitutky Mary. Zřejmě proto, že koncepční věci se u Queeensrÿche osvědčily, rozhodli se v roce 2009 vydat další koncepční album American Soldier. Jak název napovídá, texty vypráví příběhy těch, kteří sloužili u amerických ozbrojených sil od druhé světové války po současnost. Zatím posledním vydaným albem je Dedicated to Chaos (2011), které je spíš rockové a Geoff Tate se nechal slyšet, že už k němu kapela píše pokračování. Dnešní klip je zároveň zajímavou ukázkou představy o budoucnosti z osmdesátých let a "propracované" filmové triky vás také určitě pobaví. :-)

Přeji hezký den všem fanouškům metalu! Snowi mi poslala návrh na překlad písničky, o kterou jste si údajně hodně psali. Metal nepřekládám ani neposlouchám, nicméně doufám, že se můj překlad alespoň trochu přiblíží tomu, o čem se v písni "zpívá". :) Popisek připravila Snowi. Němečtí folk/symphonic black metalisté jsou na hudební scéně pořád tak trochu nováčci, ale minimálně v českých luzích a hájích si začínají získávat početnou fanoušskovskou základnu. Kdo byl loni na Metalfestu, určitě to potvrdí. Kapela vznikla v roce 2001 a sestava se od té doby dost proměnila. Výčet bývalých členů je o něco delší, než byste u tak mladé kapely mohli čekat. Jak už to tak bývá, škatulka probíhala hlavně na postu bubeníka a klávesáka. Po dvou letech fungování skupina vydala demo s prostým názvem Demo 2003. Dostali smlouvu u nahrávací společnosti Black Attakk a pod její hlavičkou vydali své první studiové album Turis Fratyr (2005). Druhé album Sagas, ze kterého pochází dnešní příspěvek, vydala společnost Nuclear Blast v roce 2008. O dva roky později vyšlo zatím poslední CD Rekreatur. Jak se vám Equilibrium líbí? Znali jste je? A co byste tu chtěli vidět příští týden? Piště do komentářů!

Conan O'Brien je dobře znám tím, že má hodně oddané fanoušky, kteří mu zůstali věrní i po odchodu NBC a startu jeho nové show na kabelové stanici TBS. Ti dokážou občas být navíc i zatraceně kreativní. To platí také v případě rockové kapely Eleventyseven, která složila pro Conana následující oslavnou písničku a sestříhala k ní povedený videoklip.

Pěkné středeční ráno zpříjemněné dalším Hudebním klenotem 20. století! Další díl nám vyšel akorát na první jarní den, tak proč ho nezačít nějakou parádní peckou? Přidáváme další kapelu do cyklu „opáček“, tentokrát jsme se rozhodli pro R.E.M. Jelikož jsme si od této kapely přinesli song Everybody Hurts, nemůže následovat nic jiného než Losing My Religion! Info o kapele a skladbě tradičně od Kariho po rozevření videa. Ještě před krátkým článkem o písni bych dodal, že kapela R.E.M. se bohužel po domluvě v září minulého roku rozpadla. Losing My Religion vyšel jako první singl na albu Out of Time roku 1991. Píseň je založena na mandolínovém riffu, který se opakuje po celou dobu. Song se stal nečekaným hitem kapely, byl často hraný v rádiích a v MTV, navzdory jeho kriticky založenému klipu. Žádná jiná skladba od kapely R.E.M. se neumístila tak vysoko v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 - obsadila 4. místo a i díky této písničce se rozšířila fanouškovská základna skupiny. Byla také nominována na několik cen Grammy a vyhrála v kategoriích Nejlepší popová píseň a Nejlepší krátký videoklip. R.E.M. je americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. 1. přelomové album Murmur, vydané kapelou v roce 1983, se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchu na alternativní scéně. V roce 1987 podepsali výhodnou smlouvu s Warner Bros. Records. Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, 2 velice úspěšná alba, jejichž zvuk se však lišil od dosavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po 6leté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry, a kapela je tak od té doby 3členná. R.E.M. hráli a vydávali desky i v 1. desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and rollové síně slávy. Poslední album skupiny, Collapse Into Now, vyšlo v březnu tohoto roku. Skupinu jsme naposledy mohli vidět v roce 2009, kdy vyjela na turné po Severní Americe a Evropě, během něhož navštívili i Českou republiku.

Dnes tu máme trochu alternativy. O A Perfect Circle a spoluzakladateli téhle kapely, Maynardu Jamesi Keenanovi, již padla zmínka v příspěvku Tool – Sober. Doufám, že vás hudba z pera Billyho Howerdela a Maynarda Keenana zaujme, pokud jste od této kapely třeba ještě nic neslyšeli. Keenan se s Howerdelem seznámil v roce 1992 a stali se z nich přátelé. O tři roky později Howerdel hledal nějaké bydlení a byl to právě Keenan, kdo mu nabídl pomocnou ruku. Když Howerdel pustil Keenanovi své demo, byla ruka v rukávu. První album Mer de Noms vyšlo v roce 2000. Debutovalo na čtvrté příčce hitparády Billboard 200 a ještě ten samý rok, o pět měsíců později, se stalo platinové. Mer de Noms v překladu znamená Moře jmen a když se podíváte na jeho setlist, bude vám jasné proč. Většina textů je věnovaná lidem, které Maynard znal. Judith je o Maynardově matce, která utrpěla mrtvici a zůstala upoutaná na invalidní vozík. Videoklip natočil David Fincher (Klub rváčů, Sedm, The Social Network). Před vydáním druhého alba Thirteenth Step (2003) nebyla kapela moc činná, protože Maynard se věnoval svým povinnostem v Tool. To ve skupině způsobovalo napětí, které vyvrcholilo odchodem dvou členů. Na post basáka přišel Jeordie White a kytaru vzal do ruky James Iha. Album bylo přijato velmi vřele a přineslo zase něco nového. Podle Allmusic deska dosahuje takové vyspělosti, která se většinou vidí až na třetím nebo čtvrtém albu. V roce 2004 vzniklo zatím poslední CD Emotive. Zajímavé je, že vyšlo v den amerických voleb a obsahuje několik cover verzí protiválečných písní (např. Imagine od Johna Lennona). Laťka byla nasazená hodně vysoko a toto album bohužel nedosahovalo kvalit těch předchozích. Od svého posledního vystoupení v roce 2004 se kapela začala tak nějak potácet mezi bytím a nebytím. Maynard se věnoval pracím na zbrusu nové desce Tool (10000 Days) a ostatní členové skupiny se také rozutekli ke svým vedlejším projektům. Z vyjádření Keenana i Howerdela vyplývá, že žádného nového alba se nejspíš v blízké (možná ani vzdálené) budoucnosti nedočkáme. Sem tam se ale prý můžeme těšit na nějakou tu písničku.

Paradise Lost pochází z anglického Halifaxu a jejich styl se označuje jako death, doom, gothic metal. Kapela si totiž od roku 1988 prošla několika různými obdobími. První tři alba (Lost Paradise – 1990, Gothic – 1991, Shades of God – 1992), se nesla v duchu death/doom metalu, ale Paradise Lost jsou známější hlavně jako jedni z hlavních průkopníků gothic metalu. Každopádně druhé album Gothic fanoušci extrémnějšího metalu považují za klasiku. Je melodické, uslyšíte na něm symfonický orchestr a ženské vokály. Období gothic metalu kapela načala v roce 1993 albem Icon. Pokud tedy dáváte přednost čistším vokálům před growlem, předchozí tvorbu Paradise Lost asi raději vynechejte. Snad nejúspěšnější gothic deskou je Draconian Times (1995). Ve skladbě Forever Failure několikrát zazní hlas známého amerického kriminálníka Charlese Mansona. Od alba One Second (1997) začali členové „Ztraceného ráje“ experimentovat s elektronickými prvky a válcovali hitparády v různých evropských zemích, jen v Anglii se jim příliš nedařilo. Odklon od metalových kořenů je mnohem patrnější na albu Host (1999), o něco méně pak na Believe in Nothing (2001). Na něm Paradise Lost kombinuje elektroniku s rockem. Metalovým fanouškům svitla naděje s vydáním desky Symbol of Life. Na Wikipedii u ní v popisku dokonce najdete označení industrial metal. Zato desátý počin, Paradise Lost (2005) je už zase zaškatulkovaný do žánru gothic metal. Potom vyšlo ještě In Requiem (2007), z nějž stojí za zmínku například singl Enemy, a dvanáctku prozatím vydaných alb uzavírá Faith Divides US – Death Unites Us (2009). 23. dubna se fanoušci v Evropě mohou těšit na desku s pořadovým číslem třináct, která ponese název Tragic idol.

Pravidelné country okénko sice skončilo, to však neznamená, že se zde tu a tam nějaký ten country song neobjeví. Dnes pro vás mám písničku, která se mi líbí nejen pro svou hezkou melodii, ale zejména pro moc pěkný text. Lee Brice se narodil v roce 1979, na scéně country music se nepohybuje příliš dlouho, svoje debutové album vydal v roce 2010. Již ale první singl - Love Like Crazy - z tohoto stejnojmenného alba se dostal na třetí příčku v hitparádě a stal se zlatým. Dnešní song je první singl z jeho druhého alba - Hard 2 Love, které má vyjít v dubnu letošního roku. Z mých oblíbených ještě uvádím Falling Apart Together nebo třeba Beautiful Every Time.