Videoklipy

Blíží se nám vydání nového alba švédské kapely Sabaton. Fanoušci v Evropě se na něj mohou těšit 25. května a ti, co se chystají například na letošní Masters of Rock, si budou moci poslechnout novou sestavu na vlastní uši. :) Píseň Carolus Rex: Změny v sestavě:

Už ani na kalkulačce bychom nespočítali, po kolikáté píšeme úvod k Hudebním klenotům 20. století. Tato rubrika je tu s vámi už přes rok a nemá v plánu vás opustit. Dnešní díl vám přinesl písničku, z jejíhož klipu doslova sálá tajemno a hippie atmosféra. Vychutnejte si Somebody to Love od Jefferson Airplane! Info o skladbě a skupině později během dne.

Fanoušci mořeplavců a trekkies, zbystřete! Je čas obhájit své hrdiny v dalším díle Epických rapových bitev historie. Kdo vyhrál? Hlasujte v anketě pod videem!

Další týden utekl jako voda a my máme opět tu možnost představit vám další hudební klenot! Dnes se přesuneme hlouběji do minulosti a zaměříme se na něžnější část pohlaví. Na scénu přichází Mama Cass Elliot se svým hitem Make Your Own Kind of Music, který vám zaručeně zpříjemní už tak krásný jarní den. Info od Kariho. Make Your Own Kind of Music je popový song napsaný Barrym Mannem a Cynthií Weil, vydaný roku 1968 newyorským triem the Will-O-Bees. Toto trio hrálo často písničky dvojice Mann/Weil, stejně jako Cass Elliot, která tuto píseň upravila a vydala jako singl v roce 1969. Téměř ihned po vydání si píseň lidé hodně oblíbili, ale dosáhla pouze 36. místa v hitparádě Top Forty. Píseň se objevila v pár epizodách amerického seriálu Lost a v reklamě na Snickers. „Mama“ Cass Elliot, narozená jako Ellen Naomi Cohen 19. září 1941, byla americká zpěvačka, známá především svým vystupováním v legendárním kvartetu z 60. let, The Mamas and The Papas (California Dreamin’). Po rozpadu této sestavy se vydala na úspěšnou dráhu sólové zpěvačky a vydala 9 alb. Elliotová zemřela, stejně jako spousta jejích vrstevnic, velmi mladá. Byla nalezena mrtvá 29. července 1974 ve svém apartmánu v londýnském hotelu. Příčinou smrti byla srdeční slabost, zřejmě způsobená tím, že za sebou měla dva týdny zcela vyprodaných koncertů.

S písněmi Stephena Lynche jste se tu už setkali, takže ho netřeba dlouze představovat. V této skladbě s názvem Grandfather se dozvíme, jaký vztah má Stephen ke svému nemocnému dědečkovi.Pozn.: Hef, tedy Hugh Hefner, je zakladatel playboye. Dr. Jack Kevorkian byl v USA souzen za tzv. asistované sebevraždy nevyléčitelně nemocných.

V dnešním Metalovém okénku plním přání z minulých komentářů. Moonspell jsou „temní zaříkávači“ (jak je nazvala moderátorka MORu) z Portugalska. V počátcích své kariéry vystupovali ještě pod jménem Morbid God, na Moonspell se přejmenovali v roce 1992 a rovnou vydali promo Serpent Angel. Black metalové Wolfheart je jejich první plnohodnotné album vydané v roce 1995. Kromě dvou písní jsou ostatní texty v angličtině. Píseň An Erotic Alchemy nechala inspirovat Markýzem de Sade. Zajímavostí toho alba je, že Portugalská pošta chtěla Wolfheart vytisknout na známky jako součást kolekce nejvýznamnějších rockových momentů a nahrávek Portugalska. Druhé album Irreligious (1997) se řadí spíše do gothic metalu. Třetí deska Sin/Pecado z roku 1998 ve svém názvu ukrývá zajímavou slovní hříčku. Sin znamená anglicky „hřích“, portugalsky „bez“. Pecado znamená portugalsky „hřích“. Takže nám z toho vznikne buď „Bez hříchu“, nebo dvojjazyčně „Hřích“. O rok později Moonspell vydali experimentální CD The Butterfly Effect. Kytarista/klávesák Pedro Paixão se při psaní inspiroval teorií chaosu. Experimentování se kapelám ne vždy podaří, a zrovna tato deska je toho důkazem. Kritici ani fanoušci ji nepřijali příliš dobře. Pátou studiovku Darkness and Hope (2001) následovalo koncepční album The Antidote (2003). K němu vyšla i stejnojmenná kniha, která v každé kapitole rozvádí příběh odehrávající se v písni. V roce 2006 vyšlo doom metalové album Memorial a o dva roky později se fanoušci dočkali CD Night Eternal. Jak už se psalo v komentářích níže, dnes, 27. dubna, vychází zbrusu nové dvojalbum Alpha Noir / Ómega White.

Prosluněné středeční ráno a s ním další hudební klenot = ideální kombinace na vkročení do nového dne! Dnes si dáme po delší době něco jiného, než na což jsme byli zvyklí doposud. Čeká nás několik krásných dní, tak je třeba jim dopřát ten nejlepší pozitivní začátek. Zaměříme se na funkovou legendu, která si říká Kool & the Gang, a její zřejmě největší hit Get Down on It! Info o skladbě a kapele jako vždy od Kariho. Get Down on It vyšel poprvé na albu s názvem Something Special v roce 1981. Song se vyšplhal až na 10. místo americké hitparády Billboard charts a v anglické hitparádě UK charts dokonce na 3. místo, což bylo nejlepší umístění ze všech písní kapely na tomto žebříčku. V písni uslyšíme typický rys této kapely, míšení popu a funku. Skladba byla také často coverována, ať už kapelou Blue či Westlife. Kool & the Gang je americká crossover skupina, která míchá R&B s disco, jazzem, funkem i soulem. Skupina byla založena v roce 1964 ve státě New Jersey, městě Jersey City. Do skupiny patří James "J.T." Taylor (vokály), Robert Bell (basa), Ronald Bell (tenor. saxofon), George "Funky" Brown (perkuse), Robert Mickens (trubka), Dennis Thomas (alt. saxofon) a Rick Westfield (klávesy). Kapela byla ve své době poměrně úspěšná. Jejich melodie se často využívají k samplování v hiphopu a muzice r'n'b. Kool & the Gang prodali za svou kariéru více než sedmdesát milionů nosičů, za něž získali třicet 31 zlatých a platinových alb. Hudba skupiny zazněla v úspěšných filmech jako Horečka sobotní noci či Pulp Fiction a hity jako Celebration, Cherish nebo Ladies Night ovládly na přelomu 70. a 80. let minulého století hudební žebříčky.

Od posledního alba skupiny Tenacious D (máme zde od nich čtyři videa) už uplynula notná doba, ale už tento květen vyjde nové album Rize of the Fenix. The D (jak jim je často říkáno) z tohoto alba vypustili jednu písničku a také vydali tento trailer. Teď se na něj můžete podívat.Těšíte se na nové album?

Píseň, která popisuje život studenta právnické fakulty v USA. Souhlasíte s tím i na našich fakultách, kolegové? (Plzeň nepočítaje...)

Středa, dalšího dílu Hudebních klenotů třeba! Tak tímto heslem už se řídíme nějaký ten pátek. Minulý díl za nás sice převzal Ninjer (za což mu děkujeme), ale dnes se nacházíte opět ve společnosti bakeLita a Kariho. A hned přinášíme výborný a notoricky známý hit s názvem Born to Be Wild od skupiny Steppenwolf! Song Born to Be Wild byl vydán jako singl v roce 1968 a napsal ho Mars Bonfire. Téměř ihned po vydání se skladba stala obrovským hitem, obsadila 2. místo žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 a proslavila skupinu Steppenwolf po celém světě. Píseň popisuje vzhled a vlastnosti motorkářů a tvrdí se, že se stala vůbec prvním heavy metalovým songem, ačkoliv ji Bonfire napsal původně jako pomalou baladu. Skladba se hraje v rádiích dodnes. Objevila se v mnoha filmech, reklamách a seriálech. Mnoho kapel nahrálo její cover, namátkou například kapely Slade, Status Quo či Black Sabbath. Steppenwolf je kanadsko-americká rocková skupina. Společně se skupinami Blue Cheer, Iron Butterfly a dalšími přispěli k založení hudebního stylu heavy metal. Skupinu založili v roce 1967 v Los Angeles zpěvák John Kay, kytarista Michael Monarch, basák Rushton Moreve, klávesista Goldy McJohn a bubeník Jerry Edmonton po odtržení od svých předchůdců The Sparrows. Kapela za svoji kariéru prodala celosvětově více jak 25 milionů desek, z toho 9 zlatých. Steppenwolf se těšili z celosvětového úspěchu především v letech 1968-1976, ale poté se kvůli neshodám základní sestava rozešla. Kapela funguje dodnes, ale jediný člen, který vydržel od jejího vzniku, je zpěvák John Kay.

Máme tu opět středu s Hudebními klenoty 20. století. Dnes výjimečně zaskakuji za bakeLita já. Když se řekne "hudební klenot", okamžitě začnu pátrat především ve vodách Velké Británie, kde se urodilo za historii této země asi více talentovaných muzikantů na kilometr čtvereční než kdekoliv jinde. Minimálně těch, kteří využívají zvuk elektrické kytary. Jednou z takových skupin, která se hluboko zapsala do historie rockové hudby a silně ovlivnila celou generaci mladých lidí nejen v Británii, je kapela Radiohead. Mezi nejznámější písně Radiohead patří No Surprises, která se objevila v roce 1997 na albu OK Computer spolu s dalšími slavnými hity Karma Police a Paranoid Android. No Surprises si nyní můžete poslechnout s českými titulky v koncertní verzi i v původním videoklipu.

Anglicky zpívanou píseň Hero od Enrique Iglesiase znáte nepochybně všichni. Proto jsme na dnešek přeložili úplně stejnou, jen v jazyce španělském, jakožto jeho mateřštině. Enrique se narodil v Madridu v roce 1975 a jeho biografie a diskografie by vydala na celkem dlouhý článek. Teď vás ale necháme se skladbou Heroe z alba Escape a rádi si v komentářích přečteme, jestli se vám líbila více či méně než známý originál.

Zítra nás čeká Velikonoční pondělí, tak jsme se při této příležitosti rozhodli přidat jedno tématické video. Ale nebojte se, o další díl Děti reagují nepřijdete. Očekávejte jej v následujících dnech. V další epizodě Epických rapových bitev historie se proti sobě tentokrát postaví legendární mongolský vojevůdce Čingischán a z Německa převzatý Velikonoční zajíček. Napište nám do komentářů, kdo podle vás bitvu vyhrál!

Po nějakou dobu u nás běželo okénko urban music a dnes se k němu lehce vrátíme skutečnou hudbou z ulice. Australana jménem Dub Fx někteří pravděpodobně už delší dobu znáte a možná jste měli možnost vidět ho i naživo. Tenhle chlapík se proslavil nijak originální, ale ve svých rukou perfektní technikou loopu, při které nahrává různorodé zvukové smyčky pomocí svého hlasu a tak vždy vytváří jedinečnou píseň překračující různé žánry. Vy, kteří chcete slyšet víc, klikněte na tlačítko Přehrát a vy ostatní můžete pokračovat dál, stejně jako někteří kolemjdoucí ve videu.

Dnes tu pro vás mám jednu originální metalovou kapelu z Německa. Tvoří ji pět zpěváku a jeden bubeník. Van Canto je totiž a cappella skupina (sami si říkají Hero Metal A cappella). Hudební nástroje imitují svými hlasy (kromě již zmíněných bubnů). Vznikli v roce 2006 a rovnou stihli vydat své debutové album A Storm to Come. Obsahuje devět skladeb a největší pozornost si sklidila právě cover verze písně Battery od Metallicy. Druhé album Hero obsahuje rovnou pět cover verzí: Kings of Metal (Manowar), Wishmaster (Nightwish), The Bard’s Song (Blind Guardian), Stormbringer (Deep Purple) a Fear of the Dark (Iron Maiden). Rozhodně vám doporučuji pustit si je všechny, je to zajímavé porovnání s originály. O další dva roky později vychází třetí deska Tribe of Force. Většina písní je vlastní tvorba Van Canta, kromě coverů Master of Puppets (Metallica) a Rebellion (Grave Digger). Kapela se podílela doprovodnými vokály na albu At the Edge of Time od Blind Gardian a je možné je slyšet i v písni Tarji Turunen, Anteroom of Death. Zatím poslední CD z roku 2011 se jmenuje Break the Silence. I na něm najdeme několik cover verzí. Například na coveru Primo Victoria (Sabaton) hostuje sám Joakim Brodén. Tak jak se vám a cappella metal líbí? Pustili jste si toho od nich víc?

Tímto videem asi potěším všechny fanoušky webseriálu The Guild, kteří už se dlouho nedočkali žádných novinek okolo tohoto dílka. Určitě si pamatujete dnes již legendární hudební videoklipy Do You Wanna Date My Avatar a Game On. Felicia a lidé kolem ní nedávno spustili YouTube kanál s názvem Geek & Sundry, kde se objevil nový hudební videoklip ze světa webseriálu The Guild s názvem Teď jsem cool já (I'm the One That's Cool). Možná se tedy dočkáme i dalších novinek okolo The Guild. V klipu uvidíte spoustu známých tváří z The Guild a objeví se tam i Brendan Bradley, kterého můžete znát z webseriálu Squatteři jako Hanka Pitmana. Který z těchto tří videoklipů se vám zatím líbil nejvíc?

Pravidelné country okénko sice skončilo, to však neznamená, že se zde tu a tam nějaký ten country song neobjeví. Dnes pro vás mám písničku, která se mi líbí nejen pro svou hezkou melodii, ale zejména pro moc pěkný text. Lee Brice se narodil v roce 1979, na scéně country music se nepohybuje příliš dlouho, svoje debutové album vydal v roce 2010. Již ale první singl - Love Like Crazy - z tohoto stejnojmenného alba se dostal na třetí příčku v hitparádě a stal se zlatým. Dnešní song je první singl z jeho druhého alba - Hard 2 Love, které má vyjít v dubnu letošního roku. Z mých oblíbených ještě uvádím Falling Apart Together nebo třeba Beautiful Every Time.

Paradise Lost pochází z anglického Halifaxu a jejich styl se označuje jako death, doom, gothic metal. Kapela si totiž od roku 1988 prošla několika různými obdobími. První tři alba (Lost Paradise – 1990, Gothic – 1991, Shades of God – 1992), se nesla v duchu death/doom metalu, ale Paradise Lost jsou známější hlavně jako jedni z hlavních průkopníků gothic metalu. Každopádně druhé album Gothic fanoušci extrémnějšího metalu považují za klasiku. Je melodické, uslyšíte na něm symfonický orchestr a ženské vokály. Období gothic metalu kapela načala v roce 1993 albem Icon. Pokud tedy dáváte přednost čistším vokálům před growlem, předchozí tvorbu Paradise Lost asi raději vynechejte. Snad nejúspěšnější gothic deskou je Draconian Times (1995). Ve skladbě Forever Failure několikrát zazní hlas známého amerického kriminálníka Charlese Mansona. Od alba One Second (1997) začali členové „Ztraceného ráje“ experimentovat s elektronickými prvky a válcovali hitparády v různých evropských zemích, jen v Anglii se jim příliš nedařilo. Odklon od metalových kořenů je mnohem patrnější na albu Host (1999), o něco méně pak na Believe in Nothing (2001). Na něm Paradise Lost kombinuje elektroniku s rockem. Metalovým fanouškům svitla naděje s vydáním desky Symbol of Life. Na Wikipedii u ní v popisku dokonce najdete označení industrial metal. Zato desátý počin, Paradise Lost (2005) je už zase zaškatulkovaný do žánru gothic metal. Potom vyšlo ještě In Requiem (2007), z nějž stojí za zmínku například singl Enemy, a dvanáctku prozatím vydaných alb uzavírá Faith Divides US – Death Unites Us (2009). 23. dubna se fanoušci v Evropě mohou těšit na desku s pořadovým číslem třináct, která ponese název Tragic idol.

Slunce svítí, krásný den opět před námi, a my vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Abyste neříkali, že každý díl nějakou kapelu zopakujeme, tak tu pro vás máme skupinu, která se tu ještě neobjevila, a bezpochyby sem patří. Jmenuje se Aerosmith a dáme si od ní velmi známý hit Crazy! Info o kapele a písni od Kariho. Crazy vyšla jako poslední singl na mimořádně úspěšném albu s názvem Get a Grip v roce 1994. Umístila se na 17. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 3. místě kanadské hitparády. Zajisté vás zaujme celkem povedený videoklip k písni, ve kterém se v hlavní roli objevila i dcera Steva Tylera, Liv Tyler. Producent videoklipu ji prý obsadil, aniž by věděl, že její otec hraje v kapele. Videoklip je pozoruhodný pro své velmi nemorální vyjádření sexuálních scén, z nichž mnohé silně naznačují lesbismus dvou hlavních aktérek. Kapela se dala dohromady v roce 1970 v Bostonu. Kytarista Joe Perry a baskytarista Tom Hamilton, hrající v kapele Jam Band, se setkali se zpěvákem Stevenem Tylerem, bubeníkem Joeym Kramerem a kytaristou Rayem Tabanou a zformovali se do skupiny, kterou nazvali Aerosmith. V roce 1971 byl Ray Tabano nahrazen Bradem Whitfordem. V roce 1973 vydali své debutové album, které nazvali jednoduše Aerosmith. Drogová závislost a vnitřní konflikty v kapele vyústily nejdřív odchodem kytaristy Joea Perryho a později i odchodem druhého kytaristy Brada Whitforda. Byli nahrazeni Jimmym Crespem a Rickem Dufayem. Perry a Whitford se však v roce 1984 vrátili, a tak nynější sestava vypadá takto:  Steven Tyler (zpěv a piano), Joe Perry (kytara a zpěv), Tom Hamilton (basa), Brad Whitford (kytara) a Joey Kramer (bicí). Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec. Také drží rekord v počtu zlatých a platinových alb. V roce 2001 byla skupina uvedena do Rockandrollové síně slávy. V roce 2010 navštívila kapela i Českou republiku v rámci svého celosvětového turné.

Dnes tu máme trochu alternativy. O A Perfect Circle a spoluzakladateli téhle kapely, Maynardu Jamesi Keenanovi, již padla zmínka v příspěvku Tool – Sober. Doufám, že vás hudba z pera Billyho Howerdela a Maynarda Keenana zaujme, pokud jste od této kapely třeba ještě nic neslyšeli. Keenan se s Howerdelem seznámil v roce 1992 a stali se z nich přátelé. O tři roky později Howerdel hledal nějaké bydlení a byl to právě Keenan, kdo mu nabídl pomocnou ruku. Když Howerdel pustil Keenanovi své demo, byla ruka v rukávu. První album Mer de Noms vyšlo v roce 2000. Debutovalo na čtvrté příčce hitparády Billboard 200 a ještě ten samý rok, o pět měsíců později, se stalo platinové. Mer de Noms v překladu znamená Moře jmen a když se podíváte na jeho setlist, bude vám jasné proč. Většina textů je věnovaná lidem, které Maynard znal. Judith je o Maynardově matce, která utrpěla mrtvici a zůstala upoutaná na invalidní vozík. Videoklip natočil David Fincher (Klub rváčů, Sedm, The Social Network). Před vydáním druhého alba Thirteenth Step (2003) nebyla kapela moc činná, protože Maynard se věnoval svým povinnostem v Tool. To ve skupině způsobovalo napětí, které vyvrcholilo odchodem dvou členů. Na post basáka přišel Jeordie White a kytaru vzal do ruky James Iha. Album bylo přijato velmi vřele a přineslo zase něco nového. Podle Allmusic deska dosahuje takové vyspělosti, která se většinou vidí až na třetím nebo čtvrtém albu. V roce 2004 vzniklo zatím poslední CD Emotive. Zajímavé je, že vyšlo v den amerických voleb a obsahuje několik cover verzí protiválečných písní (např. Imagine od Johna Lennona). Laťka byla nasazená hodně vysoko a toto album bohužel nedosahovalo kvalit těch předchozích. Od svého posledního vystoupení v roce 2004 se kapela začala tak nějak potácet mezi bytím a nebytím. Maynard se věnoval pracím na zbrusu nové desce Tool (10000 Days) a ostatní členové skupiny se také rozutekli ke svým vedlejším projektům. Z vyjádření Keenana i Howerdela vyplývá, že žádného nového alba se nejspíš v blízké (možná ani vzdálené) budoucnosti nedočkáme. Sem tam se ale prý můžeme těšit na nějakou tu písničku.

Pěkné středeční ráno zpříjemněné dalším Hudebním klenotem 20. století! Další díl nám vyšel akorát na první jarní den, tak proč ho nezačít nějakou parádní peckou? Přidáváme další kapelu do cyklu „opáček“, tentokrát jsme se rozhodli pro R.E.M. Jelikož jsme si od této kapely přinesli song Everybody Hurts, nemůže následovat nic jiného než Losing My Religion! Info o kapele a skladbě tradičně od Kariho po rozevření videa. Ještě před krátkým článkem o písni bych dodal, že kapela R.E.M. se bohužel po domluvě v září minulého roku rozpadla. Losing My Religion vyšel jako první singl na albu Out of Time roku 1991. Píseň je založena na mandolínovém riffu, který se opakuje po celou dobu. Song se stal nečekaným hitem kapely, byl často hraný v rádiích a v MTV, navzdory jeho kriticky založenému klipu. Žádná jiná skladba od kapely R.E.M. se neumístila tak vysoko v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 - obsadila 4. místo a i díky této písničce se rozšířila fanouškovská základna skupiny. Byla také nominována na několik cen Grammy a vyhrála v kategoriích Nejlepší popová píseň a Nejlepší krátký videoklip. R.E.M. je americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. 1. přelomové album Murmur, vydané kapelou v roce 1983, se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchu na alternativní scéně. V roce 1987 podepsali výhodnou smlouvu s Warner Bros. Records. Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, 2 velice úspěšná alba, jejichž zvuk se však lišil od dosavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po 6leté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry, a kapela je tak od té doby 3členná. R.E.M. hráli a vydávali desky i v 1. desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and rollové síně slávy. Poslední album skupiny, Collapse Into Now, vyšlo v březnu tohoto roku. Skupinu jsme naposledy mohli vidět v roce 2009, kdy vyjela na turné po Severní Americe a Evropě, během něhož navštívili i Českou republiku.

Madelein22 se minulý týden se svým překladem opravdu vytáhla, že? :-) Já vám dnes nabídnu finské „bohy války“ - Turisas. V roce 1997 je založili Mathias Nygård a Jussi Wickström.  Jsou známí tím, že svá sóla většinou nehrají na kytaru, ale na elektrické housle. Typické jsou pro ně vikinské kostýmy a červeno-černě namalované obličeje.  Turisas se možná trochu ztrácí ve stínu slavnějších „Vikingů“ ze severu. Znáte je? I když ne, dovoluji si tvrdit, že po poslechu této skladby si budete ještě pár dní pobrukovat refrén. ;-) První album Battle Metal vyšlo až v roce 2004 a jeho jméno se uchytilo jako popis celé tvorby kapely. Druhé v pořadí vyšlo koncepční album The Varangian Way (2007). Vypráví příběh o skupince skandinávských cestovatelů, kteří se vydávají na cestu skrz středověké Rusko do Byzantské říše. Ve speciální edici najdete cover verzi písně Rasputin od Boney M. Stand Up and Fight (2011) volně navazuje na příběhy z The Varangian Way, ale o přímé pokračování se nejedná. Na bonusovém disku si můžete poslechnout covery Supernaut od Black Sabbath nebo Broadsword od Jethro Tull.

Conan O'Brien je dobře znám tím, že má hodně oddané fanoušky, kteří mu zůstali věrní i po odchodu NBC a startu jeho nové show na kabelové stanici TBS. Ti dokážou občas být navíc i zatraceně kreativní. To platí také v případě rockové kapely Eleventyseven, která složila pro Conana následující oslavnou písničku a sestříhala k ní povedený videoklip.

Přeji hezký den všem fanouškům metalu! Snowi mi poslala návrh na překlad písničky, o kterou jste si údajně hodně psali. Metal nepřekládám ani neposlouchám, nicméně doufám, že se můj překlad alespoň trochu přiblíží tomu, o čem se v písni "zpívá". :) Popisek připravila Snowi. Němečtí folk/symphonic black metalisté jsou na hudební scéně pořád tak trochu nováčci, ale minimálně v českých luzích a hájích si začínají získávat početnou fanoušskovskou základnu. Kdo byl loni na Metalfestu, určitě to potvrdí. Kapela vznikla v roce 2001 a sestava se od té doby dost proměnila. Výčet bývalých členů je o něco delší, než byste u tak mladé kapely mohli čekat. Jak už to tak bývá, škatulka probíhala hlavně na postu bubeníka a klávesáka. Po dvou letech fungování skupina vydala demo s prostým názvem Demo 2003. Dostali smlouvu u nahrávací společnosti Black Attakk a pod její hlavičkou vydali své první studiové album Turis Fratyr (2005). Druhé album Sagas, ze kterého pochází dnešní příspěvek, vydala společnost Nuclear Blast v roce 2008. O dva roky později vyšlo zatím poslední CD Rekreatur. Jak se vám Equilibrium líbí? Znali jste je? A co byste tu chtěli vidět příští týden? Piště do komentářů!

Americká progressive/heavy metalová partička se zvláštní přehláskou nad Y v názvu vznikla na začátku osmdesátých let minulého století ve Washingtonu. V počátcích své hudební kariéry, která nyní trvá více než čtvrt století, se Queeensrÿche jmenovali The Mob a hráli především covery již známých Judas Priest a Iron Maiden. K sestavě Michael Wilton (kytara), Scott Rockenfield (bicí), Chris DeGarmo (kytara) a Eddie Jackson (basa) se připojil zpěvák Geoff Tate, ale po pár vystoupeních z kapely zase odešel, protože ho prý heavy metal nezajímal. Vypomohl však při nahrávání demo pásky o čtyřech skladbách (Queen of the Reich, Nightrider, Blinded  a The Lady Wore Black). Ta pak v roce 1982 vyšla jako EP . Díky jejímu úspěchu se Tate rozhodl opustit Myth a stát se právoplatným členem již přejmenovaných Queeensrÿche. První album s názvem The Warning vyšlo v roce 1984. Doma v Americe ho přijali docela průměrně, zato singl Take Hold of the Flame okupoval přední místa hitparád v Japonsku, kde se progressive/heavy/power metal tradičně těší velké oblibě. Druhá studiovka Rage for Order (1986) se blížila spíš glam metalu. Jen tak pro zajímavost - od Allmusic si deska získala dvě hvězdičky, zatímco od Kerrang! rovnou pět. Obrovský komerční úspěch sklidilo koncepční album Operation: Mindcrime (1988). Vypráví příběh o muži, narkomanovi Nikkim, který se přidal k revolučnímu hnutí, a páchal atentáty na politické špičky. Podle časopisu Kerrang! patří albu 34. příčka v žebříčku „100 nejlepších heavy metalových alb všech dob“. Najdeme na něm například veleoblíbené skladby I Don’t Believe In Love nebo Eyes of a Stranger. Ještě výš k hudebnímu nebi je vyneslo třetí album Empire (1990). Doporučuji poslechnout si Empire celé, i když nejznámější baladu Silent Lucidity jste už museli pravděpodobně někdy slyšet. Osobní problémy se odrazily na albu Promised Land (1994). I přes vysoké umístění v hitparádách nedosáhlo takového úspěchu jako Empire. Hudbu v té době chtě nechtě ovlivňoval populární grunge. Šesté album Hear in the Now Frontier (1997) jako celek z hitparád rychle vymizelo. Skladby Sing of the Times a You se pak uchytily i na kompilačních best-offkách.  Trable s nízkými prodeji však nebylo to jediné, co kapelu trápilo. Geoff Tate vážně onemocněl, a tak se rušily koncerty. Horší ale bylo, že zkrachovala jejich nahrávací společnost EMI America Records. Skupina si musela sama financovat zbytek turné k Hear in the Now Frontier. K tomu se ji rozhodl opustit kytarista Chris DeGarmo. Jediné album s novou náhradou za DeGarma bylo Q2K, ale kritici ho spolu s předešlou nahrávkou zařazují do jakési éry experimentování Queeensrÿche, která měla za následek úpadek jejich slávy. Na osmé studiovce Tribe (2003) se podílel znovu DeGarmo. Dokonce byl ohlášen jeho návrat ke kapele, ale zřejmě šlo jen o marketingový tah na podporu prodeje. Jak navnadit fanoušky, když už nevíte coby? Slibte jim pokračování jednoho ze svých nejúspěšnějších alb. Světlo světa mělo spatřit Operation: Mindcrime II. Stalo se tak v roce 2006. Byl to krok správným směrem. Příběh starého známého Nikkiho se tentokrát začal vyprávět od jeho propuštění z vězení, kde byl za vraždu jeptišky-prostitutky Mary. Zřejmě proto, že koncepční věci se u Queeensrÿche osvědčily, rozhodli se v roce 2009 vydat další koncepční album American Soldier. Jak název napovídá, texty vypráví příběhy těch, kteří sloužili u amerických ozbrojených sil od druhé světové války po současnost. Zatím posledním vydaným albem je Dedicated to Chaos (2011), které je spíš rockové a Geoff Tate se nechal slyšet, že už k němu kapela píše pokračování. Dnešní klip je zároveň zajímavou ukázkou představy o budoucnosti z osmdesátých let a "propracované" filmové triky vás také určitě pobaví. :-)

Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.

Nevím, proč mi trvalo tak dlouho přispět do Metalového okénka Metallicou. Konečně mě asi osvítil duch svatý. Máme tu tedy vůbec první klip této losangelské kapely založené v roce 1981 na základě inzerátu v novinách od Larse Ulricha. Ještě že James Hetfield a Kirk Hammett tenkrát četli noviny. ;) Píseň One vyhrála Grammy za nejlepší metalovou skladbu. Celou její atmosféru v klipu navíc podtrhují záběry z filmu Johnny si vzal pušku. Chcete-li si přečíst něco o historii Metallicy, pusťte si u nás jejich hit Nothing Else Matters, pod kterým najdete spoustu informací o stávajících i bývalých členech kapely. Na závěr vám popřeji příjemnou zábavu a příští čtvrtek u Metalového okénka nashledanou.

Tarja Turunen začala svou sólo dráhu po tom, co byla v roce 2005 vyhozena z Nightwish, což někteří fanoušci nemohou dodnes přenést přes srdce. Tarja se zpěvu věnovala od malička. Už ve třech letech zpívala první sólo v kostele. Od roku 1993 chodila na Senior Secondary School of Art and Music v Savonlinně a v osmnácti se pak přestěhovala do Kuopia, kde navštěvovala Sibeliovu Akademii. Kamarád Tuomas Holopainen jí v roce 1996 nabídl, zda se nechce přidat k jeho akustickému hudebnímu projektu. Tarja souhlasila a tak se zrodilo spojení, které učarovalo hudebnímu světu i fanouškům. S Nightwish nazpívala pět alb a snad i nemetalový fandové znají alespoň jednu jejich píseň. Dokonalá symbióza Tuomasových skladeb a Tarjina hlasu se projevuje např. v pomalé Angels Fall First, Sleeping Sun, snad už klasických hitovkách Wishmaster, End of All Hope, Beauty of the Beast a cover verze The Phantom of the Opera. Na albu Once je potom co píseň, to perla. U nás můžete najít překlad Ghost Love Score a Nemo. První sólové album bylo vánoční CD vydané v roce 2006. Ovšem jako debutové sólo album se považuje spíše deska s názvem My Winter Storm (2007). Klip k singlu I Walk Alone na YouTube vidělo přes deset milionů lidí. Někteří fandové berou tu skladbu s příznačným názvem jako reakci na píseň Bye Bye Beautiful, ve které Tuomas vyjadřuje své pocity z Tarjina odchodu. Pokud umíte anglicky, dohledejte si text (na karaoketexty.cz bych s překladem moc nespoléhala) a napasujte na něj všechno, co o „rozpadu“ Nightwish víte. Sedí to, že? Vraťme se ale zpět k sólo dráze Tarji Turunen. Po dva roky dlouhém turné k My Winter Storm vychází v roce 2010 nové album What Lies Beneath. Turné k tomuto albu stále probíhá a možná někdo z vás byl na začátku letošního roku na koncertě ve Zlíně nebo Pardubicích. Na nové album bychom si měli počkat až do roku 2013 (že by trend tříleté pauzy mezi deskami?).

Je tu středeční půl osmá ráno, čas, který u nás znamená jediné - další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes jsme se rozhodli zapátrat trochu hlouběji do hudební minulosti a vybrali pro vás příjemnou píseň Downtown od britské zpěvačky Petuly Clark. Doufám, že ti, kteří sledovali seriál Ztraceni, si ihned postesknou! Navíc bych vás chtěl upozornit, že přesně před dvěma roky se tu objevila parodie této písničky, ve které autoři chtějí odpovědi. Info shrnul do pár vět Kari.   Popová pohodovka Downtown vyšla poprvé roku 1964 na stejnojmenném albu. Složil ji Tony Hatch při procházce v centru New Yorku. Petula Clark poté píseň přezpívala a vydala. Téměř ihned po vydání se skladba stala mezinárodním hitem a dodnes dodává lidem při jejím poslechu lepší náladu a úsměv na rtech. V Americe obsadila píseň 1. místo, v Británii 2. místo. V České republice je tento song známý především v podobě své české verze s názvem Pátá od Heleny Vondráčkové. Petula Clark se narodila roku 1932 v Epsomu v Anglii. Celým jménem se jmenuje Petula Sally Olwen Clark a je britskou zpěvačkou a herečkou, od roku také 1988 nositelkou hodnosti commander Řádu britského impéria. Už v sedmi letech zpívala v dětském sboru. Brzy poté se na stanici BBC stala dětskou hvězdou. Do roku 1950 již hrála ve 20 filmech. Na tyto úspěchy dokázala jako dospělá navázat a uspořádala světové turné, které ji velmi proslavilo hlavně v německy mluvících zemích. V roce 1961 se provdala za francouzského novináře Clauda Wolffa, se kterým má dvě dcery a jednoho syna.