Hudba

Kool & the Gang je legendární americký funková a R&B kapela, která byla slavná především v 80. a 90. letech. Už v roce 1964 ji založili bratři Robert "Kool" Bell a Ronald Bell, ale během let se v ní vystřídala velká spousta hudebníků. Celebration patří mezi jejich největší hity a tato skladba dobyla hitparády v USA i v některých dalších zemích.

Symfonie č. 5 Ludwiga van Beethovena, rovněž známá jako Osudová, je dost možná tou nejznámější symfonií na světě. Kdo by nerozpoznal ty tři burácivé tóny, po kterých následuje jeden táhlý, zlověstný. Jaký je její příběh a příběh jejího autora?

Určitě si všichni vzpomínáte na Guillermův alkoholový dýchánek ze Zlatých Glóbů. Tentokrát se vydal s kamerou na předávání hudebních cen Grammy, které se konaly v předvečer svatého Valentýna. A to by nebyl Guillermo, kdyby každé zpěvačce nebo zpěvákovi nevyznal svoji lásku.

Chtěli jste další song od Jona Lajoie, tak vám ho servíruju. Samozřejmě v češtině nevynikne zdaleka tak jako v angličtině, ale snažil jsem se, co to dalo. Jon se opět naváží do současného hudebního průmyslu. Tentokrát však pomalejší písničkou s názvem Radio Friendly Song, která má neoriginální melodii a zasrané akordy. :-) Upozorňuji, že píseň je dost sprostá, takže rozhodně nic vhodného pro děti a mládež!

Přejeme vám krásné středeční ráno okořeněné poslechem dalšího Hudebního klenotu 20. století. Dnes jsme vybrali nejznámější hit od skupiny, která se objevila i na letošním Sázavafestu jako jeden z headlinerů. Jedná se o německou skupinu Alphaville a hit, který zajisté všichni znáte. Článeček sepsal Kari, který by mimo jiné také nejraději zůstal navždy mlád a zítra slaví narozeniny. Forever Young je titulní píseň stejnojmenného debutového alba, které vyšlo roku 1984. Ačkoliv tento hit nikdy v Evropě ani v USA moc nezabodoval, stal se tzv. signature songem kapely a byl coverován mnoha umělci, z nichž můžeme jmenovat například rappera Jay-Zho či našeho zlatého Slavíka Karla Gotta. Alphaville tento song sami zremixovali na taneční verzi. Ve videoklipu k písni se objevuje kapela hrající na koncertě v hale Holloway Sanatorium v Anglii. Mnoho otrhaných lidí, od dětí až po seniory, se probouzí a sledují skupinu, pak jdou pěšky do zářícího portálu ve tvaru diamantu. Song byl také užit v mnoha televizních seriálech, filmech a reklamách. Alphaville je německá skupina, která asi nejvíce proslavila žánr zvaný synthpop. Jejich počátky a vznik se datují do 80. let minulého století. Jejich rodištěm se stalo město Münster v roce 1982. Zpočátku vystupovali pod jménem Forever Young. Zakládající sestava vypadala takto: Bernhard Lloyd (bicí, klávesy), Marian Gold (zpěv) a Frank Mertens, kterého ovšem v roce 1985 vystřídal Rick Echolette (klávesy, basa, kytara). Skupina původně experimentovala se složitým jevištním projevem, avšak postupem času se přiklonila k bezproblémovému popu. Postupně se skupina posouvala od klávesového zvuku do rockovějších poloh. Poněkud dancefloorové album Salvation natáčeli již bez Franka Mertense. Jejich zatím poslední album Catching Rays On Giant vyšlo 19. 11. 2010. Kapela je velmi oblíbená u českého publika, několikrát Českou republiku navštívila a v roce 2009 tu dokonce oslavila své 25. narozeniny – konkrétně na pražském Žofíně, kde si s ní na jednom pódiu zazpíval i Karel Gott.

Naši pravidelní návštěvníci si asi již všimli, že téměř každé ráno v 7:30 zde visí nějaká písnička. A naši ještě pravidelnější návštěvníci již musí vědět, že každé středeční ráno zde visí nějaký hudební klenot 20. století! Tento speciál vám již pár dobrých týdnů naděluje to nejlepší, co nám hudební průmysl kdy mohl nabídnout, a dnes vám přinášíme americkou klasiku Sweet Home Alabama od skupiny Lynyrd Skynyrd. Sweet Home Alabama se poprvé objevila v roce 1974 na druhém albu skupiny Lynyrd Skynyrd, které se jmenovalo Second Helping. Skladba byla zčásti napsaná jako odpověď na písně Southern Man a Alabama od Neila Younga, ve kterých se kriticky vyjadřoval k Jihu. Píseň zaujímá postoj obrany a oslavy Jihu. Její větší část je tvořena zpěvákovou touhou vrátit se zpátky do svého rodného státu Alabama, avšak obsahuje i slova, která se někdy interpretují jako vyjádření podpory tehdejšímu guvernérovi Georgi Wallaceovi, ale fanoušci skupiny tvrdí opak. My jsme ji mohli slyšet, stejně jako předchozí San Francisco, v legendárním filmu Forrest Gump. Posloužila i jako úvodní znělka videoher NASCAR a iPhone hře Guitar Hero 2 (pozn. bakeLit). Stala se neoficiální státní písní Alabamy a její ukázka byla použita v reklamních kampaních firmy KFC. Navzdory její kontroverzi se skladba stala jednou z nejoblíbenějších písní tzv. southern neboli jižanského rocku v historii rockové hudby. Lynyrd Skynyrd je americká hudební skupina, hrající tzv. jižanský rock. Její vznik je datován v roce 1964 v Jacksonville na Floridě. Původně hrála ve složení: Ronnie Van Zant (zpěv), Allen Collins (kytara), Gary Rossington (kytara), Larry Junstrom (basa) a Bob Burns (bicí). Největší inspirací pro ně byly britské skupiny jako například The Rolling Stones či The Beatles (Help!) a různé vlivy jiných hudebních žánrů, jako je jižanský blues či country & western. Skupina poměrně často měnila názvy, ten finální se časem ustálil na "Leonard Skinnerd" podle jména Leonarda Skinnera, učitele tělocviku a basketbalového trenéra členů skupiny na škole, který šikanoval Rossingtona a Burnse, protože si nechtěli ostříhat vlasy. Jejich škola nedovolovala, aby se vlasy dotýkaly školní uniformy. Z tohoto názvu potom vznikla finální, typicky jižanská verze ve tvaru Lynyrd Skynyrd. Kapela se do povědomí veřejnosti dostala hlavně v 70. letech právě díky Sweet Home Alabama. Dne 20. října 1977 při leteckém neštěstí v blízkosti městečka McComb v Mississippi zahynuli Ronnie Van Zant, Steve Gaines a Cassie Gaines. Po této tragédii se skupina na deset let odmlčela. Od roku 1987 se v ní vystřídalo množství muzikantů. Dne 13. března 2006 byla skupina uvedena do Rock and rollové síně slávy. Popisek sepsal Adam Karas.

V dnešním díle se dozví Harry a ostatní, jaký rozsudek čeká Siriuse Blacka a vůbec z toho nebudou nadšeni. Navíc uvidíte velké doznání Severuse Snape, který tentokráte tak trochu přebral... Pokud jste neviděli předchozí díly, najdete je zde.

Chatroulette je populární komunikační nástroj a jedno video, ve kterém hrál hlavní roli, jsme tu už měli (Óda na Mertona). Tentokrát se však nebude improvizovat, ale uvidíte promyšlený způsob, jak si najít životní lásku.

Po BugHerově videu Láska přes lístečky a Ajvngouových Cedulkách vám přináším remake videa Love Language, o který jste si psali.

Krásný hudební videoklip od kapely Oldelaf & Mr D o pití kafe. Do komentářů můžete napsat vaše zkušenosti s kafem. Pozn.: Titulky jsem dělal podle anglické předlohy, takže prosím francouzsky mluvící obecenstvo o odpuštění za případné nepřesnosti.

A mám tu pro vás další song od Jona Lajoie. Tentokrát je to jedna méně známá písnička, která zazněla prvně v seriálu The League, kde hraje Jon Lajoie jednu z hlavních rolí. The League je částečně improvizovaný komediální seriál, který se točí kolem fantasy ligy amerického fotbalu, kterou hrají všichni hlavní aktéři přes internet. Píseň pro vás mám ve dvou verzích. Nejdříve uvidíte ukázku přímo ze seriálu, kterou má Jon nahranou na svém YouTube profilu, a poté si můžete pustit verzi, kterou zazpíval Jon v jednom rádiu naživo. Tam uslyšíte píseň v mírně obměněné a hlavně úplné verzi. Na seriál The League jsem si čas ještě nenašel, ale podle hodnocení na IMDB (8,6) a na ČSFD (85%) to vypadá, že by se mělo jednat o hodně slušný počin. Bohužel k němu nejsou dostupné anglické ani české titulky.

Psali jste si o klasiku, tady je. Angličtí Iron Maiden rozpalují davy už od roku 1975, vydali asi sto alb s miliony nesmrtelných hitů a kdo nemá doma aspoň jedno jejich CD (i když je třeba tatínka :D), asi zaspal dobu. ;) Nedej bože, kdyby snad o Maidnech někdo nikdy neslyšel. To není možné, protože oni jsou známí snad i na nejprťavějším ostrůvku uprostřed oceánu.

Je středa ráno a naše příjemná povinnost představit vám další z Hudebních klenotů 20. století je opět tady. Minulý díl byl tak trochu netradiční, jelikož se ho ujal BugHer0 a zrovna na středu připadl Den dětí, a tak zvolil hit našeho mládí. Nyní se vracíme zpět do starých kolejí a dáme si nejznámější hit od anglické skupiny Oasis, a to Wonderwall, o němž už vám tradičně něco poví Kari. Wonderwall napsal kytarista a hlavní skladatel skupiny Oasis Noel Gallagher. Píseň byla vydána jako třetí singl z alba (What's the Story) Morning Glory? v říjnu roku 1995. Umístila se na 2. místě UK Singles Chart. Skladba se dokázala dostat i na 8. místo Hot 100 Singles Chart, což byl pro Oasis americký průlom, žádný jejich hit se už v USA tak vysoko nedostal. I proto se tato píseň stala jejich tzv. signature songem. Gallagher říká, že je to píseň o imaginárním příteli, který přijede a zachrání vás od sebe samotného, ačkoliv dříve tvrdil, že byla napsána pro jeho manželku, se kterou se později rozvedl. V roce 2008 se k této písni ovšem vyjádřil úplně jinak, než jak by kdokoliv čekal, a řekl něco jako: "Nemůžu tuhle podělanou písničku vystát! Pokaždé, když jsem ji musel zpívat, chtěl jsem roubík. Problém je, že tato píseň pro nás znamenala mnoho.“ Oasis byla britská hudební skupina, která vznikla v Manchesteru roku 1991. V průběhu 90. let byli zahrnováni do hudebního žánru britpop. Hlavní část skupiny tvořili až donedávna bratři Liam a Noel Gallagherovi, kteří také jako jediní působili ve skupině po celou dobu její existence. Oasis vypadali v původním složení takto: Liam Gallagher (zpěv a tamburína), Paul Arthurs (kytara), Paul McGuigan (basa) a Tony McCarroll (bicí), později se k nim přidal starší bratr Liama Noel Gallagher (kytara a vokály). Noel 29. května oslavil 43 let. V roce 2009 kapela prodala přibližně 70 milionů desek po celém světě, z nichž asi nejznámější je právě deska (What's the Story) Morning Glory?, ze které pochází i dnešní klenot. Skupina byla také uvedena v Guinnessově knize světových rekordů v roce 2010 pro "Nejdelší výdrž kapely v Top 10 UK Chart" po nevídané sérii 22 Top 10 po sobě jdoucích hitů ve Velké Británii. V srpnu 2009 Noel Gallagher oznámil svůj odchod ze skupiny po zákulisní hádce s Liamem před vystoupením na festivalu. Kapela, zahrnující zbývající členy Oasis a vedená Liamem Gallagherem, se rozhodla pokračovat v nahrávání společně pod názvem Beady Eye.  

Po dlouhé době jedna francouzská písnička, i když se snažím je sem už téměř nepřidávat. Snad si pár příznivců najde. Píseň už je sice trochu “retro“, ale je to velká klasika - Francis Cabrel – “Je l’aime a mourir“ (Miluji ji k smrti). Melodii budou asi mnozí znát z písně Lenky Filipové, která má ale odlišný text než francouzský originál.

Po menším oddechu jsme tu opět s hudebním okénkem. Provedl jsem takový menší průzkum, z kterého jsem vyvodil, že drtivá většina z vás, našich fanoušků, má nejraději rockovou muziku. A abych té většině udělal radost, připravil jsem si písničku se zvučným názvem, "Miluju Rock 'N Roll!" od zpěvačky Joan Jett a její skupiny Blackhearts. Protentokrát vás nebudu zdržovat jakýmikoliv zajímavostmi hned na začátek, ale nechám si hezky všechno až na konec pod video. Příjemný poslech!   Tentokrát asi nemá cenu psát cokoliv k historii samotné Joan Jett a její kapely Blackhearts, nýbrž něco k historii této kultovní písničky, která umělce zaujala natolik, že se může pyšnit rovnou dvěma cover verzemi. Píše se rok 1975 a my ke slyšení je právě tato písnička, tehdy od angloamerické skupiny The Arrow, která tuto píseň přivedla na svět, ale nijak výrazně ji neproslavila. Za čtyři roky (1979) si Joan Jett, tehdy ještě jako samostatná pěvkyně, skupiny The Arrow povšimla a rozhodla se, že nazpívá její první cover verzi tohoto songu. Aby na to nebyla sama, povolala k sobě dva členy z kapely Sex Pistols, konkrétně Stevea Jonese s Paulem Cookem, a první verze byla na světě. Ovšem ani tento počin nesklidil nějaký větší úspěch a hitem se tedy nestal. To však Joan Jett napravila o pár let později v roce 1982, kdy si usmyslela, že tuto písničku prostě proslaví, teď nebo nikdy. V tu dobu pekla s mladými klučiny, jež tvořili skupinku říkající si Blackhearts, a tak bylo jasné, s kým tuto píseň nazpívá tentokrát. Bum, prásk, bylo to tu. Písnička ve své době kralovala všem hitparádám téměř po celé dva měsíce. Není pochyb, že je obrovským hitem i dnes. Já osobně, když mám tu možnost zaslechnout ji rádiu, jsem u vytržení a nutká mě se k Joan s Blackhearts přidat - většinou neodolám. Je tu ale ještě jedna věc, o které bych taky měl nějakou tu větu napsat. Je to další cover verze tohoto singlu. Vznikla v roce 2002 a hrdě ji přezpívala komerční zpěvačka Britney Spears. Na tuto verzi ovšem Britney není vůbec pyšná, protože její klip byl shledán jako propadák a samotná píseň v jejím podání také zrovna nevládla světem - inu, Britney je zvyklá na to, že jakoukoli písničku vydá, na tu se pak může koukat ve vrchních příčkách hitparád. Myslím, že jako takové menší shrnutí by to mohlo stačit, na shledanou příště!

I’d Do Anything for Love (But I Won’t Do That) z roku 1993 je jeden z největších hitů devadesátek. Píseň složil Jim Steinman a Meat Loaf ji nazpíval s Lorraine Crosby. V klipu ji však nahradila Dana Patrick. Albumová verze této skladby má 12 minut, klip necelých osm. V USA i Británii jde o nejdelší skladbu, co se kdy umístila na vrcholu hudebních žebříčků. Meat Loaf za ni získal cenu Grammy za nejlepší sólový rockový pěvecký počin. Původně měl klip režírovat David Fincher, ale chtěl za klip 1,7 milionů dolarů. Nakonec tedy klip režíroval Michael Bay jen za 750 tisíc dolarů. Lidé se prý Meat Loafa často ptali, k čemu odkazuje ono „that“. Tak jen pro pořádek… V každé sloce zmiňuje věci, co by pro lásku udělal a jednu, kterou by nikdy neudělal, a právě k té vždy odkazuje veršem “But I won’t do that“. Přeji příjemný poslech!

A je tu, aspoň podle mě, jeden z nejlepších dílů A Very Potter Sequelu. Celý díl je podkreslen skvělou hudbou, je dynamický a skvěle sehraný, a navíc uvidíte výborně zpracované utkání v nejpopulárnějším kouzelnickém sportu. Rozhodně se máte na co těšit... ;-) Pokud jste neviděli předchozí díly, najdete je zde.

Nepříliš známá kapela Bell, Book & Candle vydala v roce 1998 hit, který dodnes zaznívá v rádiích. A díky výrazné podobnosti hlasů je pro mnohé s podivem, že píseň nezpívá Dolores O’Riordan z kapely Cranberries. Tato německá alternativní rocková skupina vznikla roku 1995 a jejími členy byli zpěvačka Jana Gross, kytarista a bubeník Andy Birr a baskytarista Hendrik Röder. V roce 1998 jim vyšlo první album Read My Sign právě s hitem Rescue Me a cover verzí písně Destiny od Sheryl Crow. Do roku 2005 jim pak vyšla ještě čtyři alba.

Píseň Layla napsali Eric Clapton a Jim Gordon na album Layla and Other Assorted Love Songs z roku 1970. A nebyl by to Eric Clapton, aby se i s touhle skladbou nepojil nějaký příběh. Clapton byl v době psaní písně zamilovaný do modelky Pattie Boyd, v té době vdané za George Harrisona. Pattie nebyla z písně nadšená, protože nechtěla, aby se o Claptonově náklonnosti k ní vědělo. Nicméně nakonec se s Harrisonem skutečně rozvedla a v roce 1979 se vdala za Erica Claptona. A aby toho nebylo málo, George Harrison jim spolu s Ringo Starrem a Paulem McCartneym zahrál na svatbě. Pikantní na Claptonově vyznání v Layle je i to, že v té době žil s Pattiinou mladší sestrou Paulou, která po vydání písně věděla, odkud vítr vane, a hned se s ním rozešla. Název skladby pochází z perské básně Layla a Majnun, která vypráví o nešťastné lásce. Layla je na 27. místě v žebříčku Nejlepších písní všech dob časopisu Rolling Stone a akustická verze získala v roce 1993 Grammy za nejlepší rockovou skladbu. Video pochází z koncertu na podporu výzkumu roztroušené sklerózy z roku 1983. První koncert se uskutečnil v Royal Albert Hall a poté následovalo ještě několik dalších v USA. Kapelou nejsou Derek and the Dominos, nýbrž výběr nejlepších britských hudebníků té doby, který se během koncertování různě měnil. Sestava ve videu je pravděpodobně následující: U bicích Charlie Watts (Rolling Stones), Kenney Jones (The Who) a Ray Cooper, u kláves Steve Winwood a Chris Stainton (The Who), kytaristé Eric Clapton, Jimmy Page (Led Zeppelin), Jeff Beck (Yardbirds), Mark Knopfler (Dire Straits) a Andy Fairweather Low. Derek and the Dominos byli kapelou, která fungovala pouze jediný rok a vydala jen jedno album. Skupinu zakládali Eric Clapton, Jim Gordon, Bobby Whitlock a Carl Radle, později se připojil Duane Allman. Deska Layla and Other Assorted Love Songs vznikala především během jam sessions a texty vycházely takřka výlučně z Claptonovy lásky k Pattie Boyd. Ačkoli album nebylo zprvu příliš úspěšné a veřejnost jej spíše přehlížela kvůli nedostatečné propagaci vydavatelstvím, postupně se díky šíření skladby Layla dostalo do povědomí. Až když se Layla objevila na albu History of Eric Clapton, konečně se z ní stal hit. Existenci kapely a možnost budoucí spolupráce však ukončilo několik tragédií – Clapton byl zdrcen smrtí Jimiho Hendrixe a v kombinaci s prvotním neúspěchem alba upadal do depresí, z nichž se léčil drogami. V 80. letech navíc zemřel Carl Radle a Jimu Gordonovi byla diagnostikována schizofrenie.

"Boulevard of Broken Dreams" je píseň z alba American Idiot (2004) americké punk rockové kapely Green Day. Song je do dnešního dne jedním z poznávacích znamení skupiny. Text vypráví příběh z pohledu hlavního hrdiny alba American Idiot, Ježíše Maloměstského, a je přesným opakem písně "Holiday", ve které je Ježíš ve městě, v centru dění. Je to zatím jediný singl, který získal ocenění Grammy za nahrávku roku a zároveň VMA za videoklip roku.

Tentokrát se s klenoty podíváme do 50. let, doby rokenrollu a zamilovaných balad. Píseň Dream Lover (1959) můžou někteří z vás znát ze Žhavých výstřelů. Kvalita zvuku musela ustoupit videoklipu, abyste měli možnost vidět zpěváka v živém vystoupení. Poznámky: Záznam pochází z The Dick Clark Show (známé taky jako Dick Clark's Saturday Night Beech-Nut Show, protože sponzorem byly žvýkačky Beech-Nut, jak můžete vidět na konci videa), televizního varieté, kde moderátor představoval zpěváky s jejich nejnovějšími hity. Zkrátka taková oldschool hitparáda. The Sea Of Love je píseň Phila Phillipse, vydaná ve stejném roce. Pravděpodobně byl Dickovým hostem před Bobbym. Steel Pier je velký zábavní park v zálivu Atlantic City.

Na žádost uživatelky anetalol sem přidávám tohle video, které vás po ránu určitě výtečně naladí. Video pochází z dokumentární série Playing For Change (Hudbou ku změně) a je vskutku originální. Autoři tohoto dokumentu objeli nejrůznější kouty světa od Venezuely až po Rusko a nahráli s různými pouličními muzikanty a hudebně nadanými domorodci cover verzi známého hitu Stand By Me od Bena E. Kinga. Kouzlo celého klipu spočívá v tom, že ačkoliv se jednotliví aktéři zřejmě v průběhu natáčení vůbec neviděli, vytvořili spolu nádherné dílo, ve kterém se všechny hudební nástroje a hlasy skvěle doplňují. Doufám, že se vám bude video líbit a vyčaruje vám po ránu pořádný úsměv na tváři. P.S.: Docela rád bych viděl tváře těch lidí poté, co jim autoři ukázali výsledek jejich snažení. A jen tak mimochodem, saxofon válí! :-)

Konečně jsem se dočkal a Jon Lajoie asi před 8 hodinami nahrál na svůj YouTube kanál videoklip k písni Pop Song, která se mi z jeho debutového alba líbila asi nejvíce ze všech. Čekání se vyplatilo, protože na klipu je vidět plno práce a strčí do kapsy plno klipů nejrůznějších zpěváků a zpěvaček, které vidíte dennodenně na MTV. V této písni si Jon dělá srandu z toho, jak v dnešní době funguje hudební průmysl a prozradí vám recept, díky kterému můžete úspěšnou popovou hitovku nazpívat klidně i vy. :-)

Další hudební video je tady. Tentokrát se jedná o baladu od rockových Rise Against, kterou můžete slyšet na jejich nejnovějším albu Appeal to Reason. V písni je popsán pohled na americké vojáky, sloužící ve válce v Iráku.

Minule jsem v našem okénku Urban music trochu zaexperimentoval, ovšem dnes vám nesu známou písničku z roku 2005, kterou v rádiích můžete zaslechnout dodnes. Fort Minor je hip hopový projekt člena americké rockové skupiny Linkin Park Mika Shinody. V roce 2005 vydává tato skupina své jediné album The Rising Tied, na kterém se podílela jména, jako jsou například Jay-Z či Styles of Beyond. Tahounem tohoto alba se stala právě tato píseň, ve které Mike Shinoda líčí pocity své ženy, jež si kvůli Mikově neustálému zaneprázdnění připadala doma naprosto osamělá. V klipu uvidíte několik postav z různých rodin, které si procházejí tím samým a moc dobře vědí, jaké to je, když vám chybí někdo blízký. Refrén zpívá pohledná Holly Brook, dnes známá jako Skylar Grey.

K dalšímu hitu z Alova alba Mandatory Fun, s názvem Word Crimes, je zajímavý videoklip, který vás naučí gramaticky správné angličtině. Byla to docela fuška, jak na časování, tak překlad. Některé věci ani pořádně přeložit nešly, proto je najdete vysvětlené níže pod videem. Poznámky: 1:00 vyjádření množství souvisí s počitatelnými a nepočitatelnými podstatnými jmény - více ZDE 1:22 použití apostrofu u přivlastňovacích zájmen a stažených tvarů - více ZDE 1:53 psaní písmen místo celých slov v případě, kdy se písmena a slova stejně čtou: B [bi:] = to be, sloveso být C [si:] = to see, vidět R [a:(r)] = are, tvar slovesa být U [ju:] = you, ty/vy – příklad: Y R U mad at me? – Why are you mad at me? – Proč jsi na mě naštvaný?

Slibovaný a žádaný rozhovor s jedním z nejpopulárnějších současných skladatelů je tady, a pokud jste Zimmerovým skutečným fanouškem, tak budete lajkovat a sdílet ostošest, protože lepší a vydatnější rozhovor na YouTube nenajdete. David Poland je filmový recenzent, který má to štěstí, že si může jen tak na půl hodiny sednout s hollywoodskými tvůrci a hovořit s nimi o jejich řemesle. Žádná bezhlavá propagace, žádné vtipné příhody. Jinak tomu nebude ani u rozhovoru z ledna 2010, kdy hovořil s Zimmerem o jeho práci na Sherlocku Holmesovi, jeho kolaboracích, vztahu s režiséry nebo ostatními skladateli. Kdo chce vidět, co se skrývá za těmi vydřenými melodiemi z Rain Mana, Lvího krále, Gladiátora nebo Temného rytíře, nemá lepší příležitost. Jaký je váš oblíbený Zimmerův soundtrack? Obdivujete ho, nebo si myslíte, že nedosahuje kvalit jiných skladatelů?

Další díl už letí! Tentokrát se opět celý soustředí na naši oblíbenou dvojku Quirrell & Voldemort a dojde i na krátkou píseň. V příštím díle se konečně dočkáte velkolepého souboj Harryho Pottera s maďarským trnoocasým drakem. Pokud jste prošvihli předchozí díly, najdete je zde.

Autorství písně Black Betty je přisuzováno americkému zpěváku Lead Belly (1888–1949), který se pravděpodobně inspiroval starými afroamerickými pracovními písněmi z 18. století. My si dnes připomeneme trochu známější rockovou verzi od Ram Jam, kteří s ní v roce 1977 zaznamenali největší úspěch kariéry. Vzhledem k nejasnému původu písně není zcela jasné, o čem vypráví. Black Betty může prý označovat mušketu, lahev whisky, bič nebo vězeňský přepravní vůz.