Hudba

Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.

Nevím, proč mi trvalo tak dlouho přispět do Metalového okénka Metallicou. Konečně mě asi osvítil duch svatý. Máme tu tedy vůbec první klip této losangelské kapely založené v roce 1981 na základě inzerátu v novinách od Larse Ulricha. Ještě že James Hetfield a Kirk Hammett tenkrát četli noviny. ;) Píseň One vyhrála Grammy za nejlepší metalovou skladbu. Celou její atmosféru v klipu navíc podtrhují záběry z filmu Johnny si vzal pušku. Chcete-li si přečíst něco o historii Metallicy, pusťte si u nás jejich hit Nothing Else Matters, pod kterým najdete spoustu informací o stávajících i bývalých členech kapely. Na závěr vám popřeji příjemnou zábavu a příští čtvrtek u Metalového okénka nashledanou.

Tarja Turunen začala svou sólo dráhu po tom, co byla v roce 2005 vyhozena z Nightwish, což někteří fanoušci nemohou dodnes přenést přes srdce. Tarja se zpěvu věnovala od malička. Už ve třech letech zpívala první sólo v kostele. Od roku 1993 chodila na Senior Secondary School of Art and Music v Savonlinně a v osmnácti se pak přestěhovala do Kuopia, kde navštěvovala Sibeliovu Akademii. Kamarád Tuomas Holopainen jí v roce 1996 nabídl, zda se nechce přidat k jeho akustickému hudebnímu projektu. Tarja souhlasila a tak se zrodilo spojení, které učarovalo hudebnímu světu i fanouškům. S Nightwish nazpívala pět alb a snad i nemetalový fandové znají alespoň jednu jejich píseň. Dokonalá symbióza Tuomasových skladeb a Tarjina hlasu se projevuje např. v pomalé Angels Fall First, Sleeping Sun, snad už klasických hitovkách Wishmaster, End of All Hope, Beauty of the Beast a cover verze The Phantom of the Opera. Na albu Once je potom co píseň, to perla. U nás můžete najít překlad Ghost Love Score a Nemo. První sólové album bylo vánoční CD vydané v roce 2006. Ovšem jako debutové sólo album se považuje spíše deska s názvem My Winter Storm (2007). Klip k singlu I Walk Alone na YouTube vidělo přes deset milionů lidí. Někteří fandové berou tu skladbu s příznačným názvem jako reakci na píseň Bye Bye Beautiful, ve které Tuomas vyjadřuje své pocity z Tarjina odchodu. Pokud umíte anglicky, dohledejte si text (na karaoketexty.cz bych s překladem moc nespoléhala) a napasujte na něj všechno, co o „rozpadu“ Nightwish víte. Sedí to, že? Vraťme se ale zpět k sólo dráze Tarji Turunen. Po dva roky dlouhém turné k My Winter Storm vychází v roce 2010 nové album What Lies Beneath. Turné k tomuto albu stále probíhá a možná někdo z vás byl na začátku letošního roku na koncertě ve Zlíně nebo Pardubicích. Na nové album bychom si měli počkat až do roku 2013 (že by trend tříleté pauzy mezi deskami?).

Je tu středeční půl osmá ráno, čas, který u nás znamená jediné - další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes jsme se rozhodli zapátrat trochu hlouběji do hudební minulosti a vybrali pro vás příjemnou píseň Downtown od britské zpěvačky Petuly Clark. Doufám, že ti, kteří sledovali seriál Ztraceni, si ihned postesknou! Navíc bych vás chtěl upozornit, že přesně před dvěma roky se tu objevila parodie této písničky, ve které autoři chtějí odpovědi. Info shrnul do pár vět Kari.   Popová pohodovka Downtown vyšla poprvé roku 1964 na stejnojmenném albu. Složil ji Tony Hatch při procházce v centru New Yorku. Petula Clark poté píseň přezpívala a vydala. Téměř ihned po vydání se skladba stala mezinárodním hitem a dodnes dodává lidem při jejím poslechu lepší náladu a úsměv na rtech. V Americe obsadila píseň 1. místo, v Británii 2. místo. V České republice je tento song známý především v podobě své české verze s názvem Pátá od Heleny Vondráčkové. Petula Clark se narodila roku 1932 v Epsomu v Anglii. Celým jménem se jmenuje Petula Sally Olwen Clark a je britskou zpěvačkou a herečkou, od roku také 1988 nositelkou hodnosti commander Řádu britského impéria. Už v sedmi letech zpívala v dětském sboru. Brzy poté se na stanici BBC stala dětskou hvězdou. Do roku 1950 již hrála ve 20 filmech. Na tyto úspěchy dokázala jako dospělá navázat a uspořádala světové turné, které ji velmi proslavilo hlavně v německy mluvících zemích. V roce 1961 se provdala za francouzského novináře Clauda Wolffa, se kterým má dvě dcery a jednoho syna.

Po videoklipu Video Games je tu od Lany konečně její druhý singl s názvem Born To Die. Pochází z jejího druhého studiového alba Born To Die, které vyšlo letos v lednu. Záběry z historické budovy pochází z francouzského zámku ve Fontainebleau.

Další promrzlý týden je opět za námi a nás čeká příjemná povinnost představit vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Při procházení všech těch kapel, co jsme zde již měli, jsme si vzpomněli, že jedni rockoví velikáni nám tu přece jen chybí. Rychle to napravujeme a v dnešním díle se budeme věnovat kapele Sweet. V těchto mrazivých dnech vás zaručeně rozpálí jejich hit Ballroom Blitz! Informace o songu a kapele od Kariho. The Ballroom Blitz byla poprvé vydána roku 1973 jako singl a napsali ji textaři Nicky Chinn a Mike Chapman. Téměř ihned po vydání zaznamenali Sweet s touto písní velké úspěchy v podobě 2. místa hitparády UK Singles chart a 5. místa v hitparádě Billboard Hot 100. V kanadské hitparádě obsadila dokonce 1. místo. Rok po vydání se objevila na albu Desolation Boulevard. Text skladby je inspirován událostí z roku 1973, kdy kapela vystupovala v hale v Kilmarnocku (Skotsko) a byla nucena opustit pódium kvůli velkému přívalu lahví z publika. Píseň byla také mnohokrát coverována nebo sloužila jako inspirace k jiným písním. Objevila se také ve velmi podařeném českém filmu s názvem Občanský průkaz. Britská skupina Sweet vznikla počátkem roku 1968 pod tehdejším názvem Sweetshop. Žánr, který kapelu asi nejvíce vystihuje, je glam rock. Skupinu založili zpěvák Brian Connolly, bubeník Mick Tucker, basák Steve Priest a kytarista Frank Torpey. První vystoupení kvartet absolvoval v únoru 1968. V roce 1970 nahradil své dva předešlé kytaristy Andy Scott a název skupiny se zkrátil pouze na Sweet. Čtveřice začala zároveň spolupracovat s dvojicí textařů Nickym Chinnemem a Mike Chapmanem, kteří mimo jiné napsali i dnešní klenot. Sweet patřili bezesporu mezi nejdůležitější kapely glam rocku a mezi jedny z nejúspěšnějších kapel 70. let vůbec. V České republice je bylo možno vidět na festivalu Masters of Rock v roce 2005. V tomtéž roce vystupovali také na koncertě v Praze se skupinou Slade (Far Far Away).

Další týden nám uplynul jako voda a my tu pro vás máme další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes si představíme kapelu, která není ani z USA, ani z Velké Británie, jak v našem okénku bývá zvykem. Kapela pochází ze Švédska, odkud je mimo jiné i popová klasika ABBA (Dancing Queen). Hit od skupiny Europe, který zaručeně každý z vás zná, se jmenuje The Final Countdown, a právě on se stal dnešním dalším klenotem naší klenotnice! Informace o kapele a písni přinesl opět Kari, kterému nyní předávám slovo. The Final Countdown je píseň z roku 1986 napsaná zpěvákem Joeym Tempestem pro švédskou skupinu Europe. Poprvé se písnička objevila na stejnojmenném albu a okamžitě se stala hitem. Dostala se dokonce na 1. místa hitparád v 26 zemích a prodalo se jí na 8 milionů kopií. Píseň byla založena na klávesovém riffu, který Tempest složil mezi lety 1981 a 1982 na klávesách půjčených od Mica Michaeliho. Text byl inspirován písní Davida Bowieho s názvem Space Oddity. Od Bowieho jsme vám v minulosti přinesli píseň Heroes. Videoklip obsahuje záběry ze dvou koncertů v Solnahallenu v Solně ve Švédsku, 25. a 26. května, a ze zvukových zkoušek na těchto koncertech. Europe je švédská skupina založená v roce 1979, často spojována s glam metalem, avšak jejich hudba se dá považovat spíš za hard rock. Současnými členy skupiny jsou: Joey Tempest (zpěv), John Norum (kytara), John Levén (basa), Mic Michaeli (klávesy) a Ian Haugland (bicí). Známá je především dnešním klenotem, který jí v podstatě zajistil hudební nesmrtelnost. Za svoji existenci Europe vydali osm studiových a tři živá alba. První větší úspěch zaznamenala v roce 1982 na soutěži Rock-SM, které se účastnilo kolem 4 000 kapel. Tuto soutěž vyhrála a v jejím průběhu si změnila název na Europe. O rok později vydali členové skupiny své první album Europe. Kapele se po pár letech nedostávalo tak velké pozornosti v médiích díky boomu grunge hudby (Nirvana), a tak se v roce 1992 skupina rozpadla a její členové se věnovali sólovým projektům. V roce 2004 se skupina zase dala dohromady a nahrála album Start from the Dark. Zatím posledním albem této kapely je Last Look at Eden, které vyšlo roku 2009.

Hvězda slávy nejnovějšího alba Mylo Xyloto britské skupiny Coldplay každým dnem nezastavitelně stoupá, i proto je momentálně celosvětově albem nejprodávanějším. No a v pátek 3. 2. vydali Coldplay již třetí videoklip k písničce pocházející právě z alba Mylo Xyloto. Myslím, že lepšího kandidáta než Charlie Brown nebylo, a jsem moc rád, že právě tato písnička obdržela audiovizuální podklad v plné kráse. P.S.: Kdo sledoval či stále sleduje seriál Misfits, který jsme pro vás překládali, určitě pozná, že ona půvabná dívka v klipu je ve skutečnosti Alisha!

Opět po týdnu vás zdravíme u dalšího krásného středečního rána ve společnosti dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Především bychom vám chtěli poděkovat za podporu tohoto okénka v podobě vysokého hodnocení, moc si toho vážíme. Dnes si dáme další „opáčko“, tentokrát kapely KISS, od které jsme si pro vás připravili song Crazy Crazy Nights. Info o kapele vám přinesl Kari u písně I Was Made For Lovin‘ You. K informacím o kapele bych snad jen dodal, že v současnosti se KISS chystají vydat album s názvem Monster, které by mělo vyjít v červnu tohoto roku. Crazy Crazy Nights mohli fanoušci poprvé slyšet jako úvodní song alba Crazy Nights, které vyšlo roku 1987. Ačkoliv se písni v americké hitparádě příliš nedařilo, v Anglii sklidila poměrně velký úspěch v podobě 4. místa hitparády UK Singles Chart. Stala se tak vůbec jejich první písní, co se umístila v top 10 tohoto žebříčku, a stále je v Anglii velkým hitem. Skladba obsahuje větu „We love it loud“, která odkazuje na dřívější song skupiny, I Love It Loud.  Poté, co Eric Carr odešel od KISS, byla Crazy Crazy Nights vyřazena z koncertních setlistů, ale fanoušci ji chtěli zpět, a tak se po dlouhé době zase objevila v rámci turné Sonic Boom Over Europe Tour v roce 2010.

Kluci z The Lonely Island se na nás příští rok vrhnou s nový albem Turtleneck & Chain a jejich první videoklip k nové písni tu máte možnost zhlédnout s českými titulky. Jako výpomoc si tentokrát přizvali Akona a v roli přítelkyň určitě poznáte Jessicu Albu a Blake Lively. Malou roli dostal i John McEnroe.

V našem country okénku nesmí chybět Martina McBride, další superstar v country music. Martina se narodila v roce 1966, nahrávací smlouvu sice podepsala již v roce 1991, slavnou se však stala až díky svému čtvrtému albu (které se stalo třikrát platinovým) v roce 1997. Do této doby vydala deset studiových alb (sedm z nich se stalo zlatými či platinovými), z nichž vzešlo padesát singlů. Z jejích ocenění můžeme jmenovat třeba CMA Award v kategorii zpěvačka roku, kterou obdržela celkem čtyřikrát a drží tak rekord spolu s Rebou McEntire v počtu vítězství, McBride byla také čtrnáctkrát nominována na Grammy. Z jejích dalších hitů uvádím můj oblíbený song I Just Call You Mine, dále například This One's For The Girls, Concrete Angel nebo I'm Gonna Love You Through It.

Vítám vás u dalšího vydání Alternativního okénka. Všichni asi dobře víte, že mluvit o osobních problémech není vůbec snadné. Nicméně frontman britské kapely The Wombats Matthew Murphy se rozhodl o nich rovnou zazpívat, a tak vznikla píseň Anti-D. Matt trpěl už od puberty depresemi a stavy úzkosti a na vysoké dostal dokonce několikrát panický záchvat. Když nahrával s kapelou debutové album, lékař mu předepsal antidepresivum zvané citalopram. Mattovi se znatelně ulevilo a myslel si, že je všechno konečně v pořádku, ale postupně se objevily vedlejší účinky v podobě otupění emocí a výrazného přibírání váhy. Navíc se s ním kvůli tomuto problému, který u něj způsobil i snížení pohlavní touhy, rozešla přítelkyně. Došlo to až tak daleko, že přemýšlel o sebevraždě, ale nakonec to kvůli rodině a přátelům neudělal, i když prozradil, že při cestování vlakem a autobusem často doufal, že dojde k nehodě, protože sám neměl odvahu to udělat. I přes tyto problémy nakonec The Wombats vydali v roce 2011 své druhé album This Modern Glitch, ze kterého pochází i singl Anti-D, který je takovou Mattovou osobní zpovědí a výzvou pro ostatní lidi závislé na antidepresivech. Matthew nicméně říká: "Ač jsou deprese a stavy úzkosti naprosto příšerné, udělaly ze mě člověka, jakým jsem dnes. A možná že kdybych si na to dno nesáhl, nikdy bych nezačal psát písničky."

Dnes mám pro vás další starší song. Kenneth Donald Rogers se narodil v roce 1938, a ačkoliv je znám především pro svou country tvorbu, v průběhu kariéry bodoval v hitparádách s různými žánry, od rocku až po pop. V roce 1986 byl časopisy USA Today a People zvolen "Nejoblíbenějším zpěvákem všech dob". Na svém kontě má mimo jiné i ocenění Country Music Award, Academy of Country Music nebo Grammy, jeden zlatý gramofonek získal právě za song The Gambler z roku 1978, který mají v oblibě i seriáloví producenti a byl například použit v seriálech Lovci duchů či Kancl. Zde si můžete poslechnout verzi od Johnnyho Cashe a tady českou verzi s názvem Hráč od Petra Spáleného.

Zdravíme naše posluchače s přáním krásného středečního rána, které se vám pokusíme zpříjemnit dalším hudebním klenotem 20. století. Opět jsme se rozhodli vyslyšet vaše prosby v komentářích, kterých bylo o tuto kapelu opravdu požehnaně, a přeložili něco od partičky, která si říká Whitesnake. Nebude to ale jen tak něco, bude to jejich nejznámější hit s názvem Here I Go Again! Tradiční info o kapele a písni sepsal Kari. Původní verze songu Here I Go Again vyšla na albu Saints & Sinners roku 1982. Složili ji zpěvák David Coverdale a kytarista Bernie Marsden. Píseň poté byla upravena a její druhá verze, kterou jsme vybrali jako dnešní klenot, vyšla na albu, které se jmenovalo stejně jako skupina, roku 1987. Hlavní rozdíly mezi těmito dvěma verzemi byly v hudebním stylu. První verze byla v takovém spíše blues-rocku, kdežto druhá verze je pravý hard rock. Druhá verze je mnohem známější než ta první a umístila se na 1. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a kanadské hitparády Canadian Singles Chart. Whitesnake je anglická hard rocková kapela založená Davidem Coverdalem (slavným hlavně z doby, kdy hrál s Deep Purple) v roce 1977. Hráli hlavně v 80. letech, ale koncertují dodnes, i když v úplně jiném složení. V listopadu minulého roku navštívila kapela i český Frýdek-Místek. Pár měsíců před tím se objevila na společném koncertě s kapelou Judas Priest v pražské O2 areně. Původní sestava kapely vypadala následovně: David Coverdale (zpěv), Bernie Marsden (kytara), Micky Moody (kytara), Neil Murray (basa), David „Duck“ Dowle (bicí) a Brian Johnston (klávesy). Během celé své existence se kapela nejvíce blížila Deep Purple, nejenom proto, že tři členové s nimi kdysi hráli, ale také proto, že Deep Purple prostě v té době hodně ovlivňovali hudební scénu.

Po několikatýdenním výpadku vám přináším další vydání Alternativního okénka. Tentokrát si v něm konečně představíme skvělou kapelu Mando Diao. Mando Diao je alternativní rocková kapela ze Švédska. Proslavili se především svou deskou s názvem Hurricane Bar, ale vřele vám doporučuji i zbytek jejich tvorby. Kapelu tvoří Gustaf Norén (zpěv, kytara), Björn Dixgård (zpěv, kytara), Carl-Johan Fogelklou (baskytara) a Mats Björke (klavír, klávesy). Do tohoto příspěvku jsem pro vás přidal oficiální videoklip, ale také jedno energické vystoupení, které vám dokáže, že kluci umí i naživo. :-) Videoklip: Živé vystoupení:

Zdravíme naše věrné fanoušky u dalšího středečního hudebního klenotu 20. století! Dnes si pustíme velice povedenou pomalou baladu od mistrů v tomto oboru. Jedná se samozřejmě o německou kapelu Scorpions, od které si dáme velice známou věc – Send Me an Angel. Info o písni sepsal Kari. Jelikož jsme se nedávno rozhodli, že některé kapely si v tomto okénku zaslouží zopakovat, pokračujeme v nastoleném trendu. V únoru tohoto roku jsme vám přinesli nejznámější skladbu od skupiny Scorpions – Wind of Change, kde si také můžete přečíst informace o této kapele, které sepsal rovněž Kari. Send Me an Angel je power balada, která poprvé vyšla na albu Crazy World roku 1990. Na tomto albu se stala tzv. signature songem a umístila se velmi vysoko na žebříčcích evropských hitparád. Fanoušci si ji také mohli vychutnat ve verzi s orchestrem, konkrétně na albu Moment of Glory, které vyšlo v roce 2000, nebo akusticky na albu Acoustica roku 2001. Píseň nemá nic společného se stejnojmenným tanečním hitem od skupiny Real Life. V roce 1994 vydala heavy metalová skupina Black Sabbath album Cross Purposes, na jehož obalu je úplně stejný hořící anděl, jako je na obalu singlu od skupiny Scorpions. Ani jedna z kapel tuto náhodu (?) nekomentovala. Zároveň bych vás chtěl „pozvat“ na comebackové turné legendy Black Sabbath, v jehož rámci navštíví i Prahu. Koncert se koná 6. června příštího roku a vstupenky na něj jsou již téměř vyprodané, i když předprodej začal před necelými čtrnácti dny. Já tam budu, a co vy?! :-)

A jako další tu mám vánoční dárek pro všechny příznivce improvizační show Fast and Loose a kvalitní zábavy. Davida Armanda asi není třeba našim pravidelným návštěvníkům představovat. Ke třem jeho vystoupením, která tu již máme přeložená, dnes přidávám další pantomimickou interpretaci písně. Užijte si známou písničku Torn od Natalie Imbruglii, která Davida přijde v závěru písně dokonce podpořit přímo na pódium. Opět upozorňuji, že jsem text překládal tak, aby co nejvíce seděl k Davidovým gestům, takže se omlouvám za pár krkolomnějších obratů. ;-)

K Vánocům neodmyslitelně patří písnička Christmas Is All Around od Billyho Macka (kterého si zahrál William Francis Nighy) z filmu Láska nebeská. Tady je.

Opět po týdnu vám přejeme krásné středeční ráno. Zajisté na vás všechny již dopadla ta pravá vánoční atmosféra nejen díky zdejším videím s vánoční tématikou. My také přispějeme svou troškou do mlýna v rámci Hudebních klenotů 20. století. Vybírání nějakého vánočního klenotu nebylo vůbec snadné, obzvlášť když hity typu Last Chritmas nebo Happy Xmas (War Is Over) pro vás bakeLit přeložil již minulý rok. Nakonec jsme se rozhodli pro známý singl Do They Know It's Christmas? od charitativní superskupiny Band Aid, u kterého se zajisté každý z vás zamyslí... Nápad napsat a vydat tento song dostali v roce 1984 hudebníci Bob Geldof a Midge Ure, kteří viděli ve zprávách reportáž o hladomoru v Etiopii. Okamžitě je napadlo, jak získat potřebné peníze pro charitativní organizaci za boj proti hladomoru v Etiopii. Geldof pak oslovil řadu známých hudebních osobností z Irska, USA a Británie (jejich seznam najdete níže) a výsledkem byl do té doby nejprodávanější singl britské historie, kterého se za první týden prodalo více než milion kopií a číslem jedna UK Singles Chart zůstal po následujících pět týdnů. Další finanční prostředky pak v roce 1985 přinesl velký charitativní koncert s názvem Live Aid. Adam Clayton (U2), Phil Collins (Genesis), Bob Geldof (The Boomtown Rats), Steve Norman (Spandau Ballet), Chris Cross (Ultravox), John Taylor (Duran Duran), Paul Young, Tony Hadley (Spandau Ballet), Glenn Gregory (Heaven 17), Simon Le Bon (Duran Duran), Simon Crowe (The Boomtown Rats), Marilyn, Keren Woodward (Bananarama), Martin Kemp (Spandau Ballet), Jody Watley (Shalamar), Bono Vox (U2), Paul Weller (The Style Council), James “J.T.” Taylor (Kool & the Gang), George Michael (Wham!), Midge Ure (Ultravox), Martyn Ware (Heaven 17), John Keeble (Spandau Ballet), Gary Kemp (Spandau Ballet), Roger Taylor (Duran Duran), Sarah Dallin (Bananarama), Siobhan Fahey (Bananarama), Pete Briquette (The Boomtown Rats), Francis Rossi (Status Quo), Robert ‘Kool’ Bell (Kool & the Gang), Dennis J. T. Thomas (Kool & the Gang), Andy Taylor (Duran Duran), Jon Moss (Culture Club), Sting (The Police), Rick Parfitt (Status Quo), Nick Rhodes (Duran Duran), Johnny Fingers (The Boomtown Rats), David Bowie, Boy George (Culture Club), Holly Johnson (Frankie Goes to Hollywood), Paul McCartney, Stuart Adamson (Big Country), Bruce Watson (Big Country), Tony Butler (Big Country), Mark Brzezicki (Big Country).

Dnešní videoklip jsem chtěl přeložit už hodně dlouho, ale šetřil jsem si ho na Vánoce. Coldplay jsou proslulí originálními videoklipy a ten dnešní, natočený pro singl Christmas Lights z minulého roku, se může na první pohled zdát obyčejný, ale pozorní si všimnou, že je natočen na jeden záběr (nebo aby to tak aspoň působilo), takže vyžadoval solidní přípravu, aby se něco nepokazilo. V klipu uvidíte fanoušky vypouštějící balónky z lodi a v závěru také překrásný vánoční Londýn.

Zdravím posluchače Hudebních klenotů 20. století. Dnes jsem pro vás přeložil jednu z mých nejoblíbenějších písní. More Than a Feeling je singl ze stejnojmeného alba od kapely Boston. Umístil se jako pátý v prestižním hudebním žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je jedním z pilířů klasického rocku. Můžete ji znát z trailerů k filmu Muži, co zírají na kozy a z filmu samotného.

Po dnešním díle okénka tu budeme mít další kompletní manželský pár (prvním byl Blake Shelton & Miranda Lambert). Faith Hill, vlastním jménem Audrey Faith Perry, se narodila v roce 1967 a je manželkou country zpěváka Tima McGraw.  Za svou kariéru prodala 40 milionů kopií svých CD po celém světě, vydala celkem 7 studiových alb, 41 singlů a natočila 30 klipů. Chtěla jsem zde nějaký umístit, ale bohužel je vkládání z jejího oficiálního YouTube kanálu zakázáno (kromě tohohle jednoho). Je držitelkou několika ocenění, ať již CMA, ACA či 5 cen Grammy. Nazpívala také několik duetů se svým manželem - například I Need You nebo Let's Make Love. Za poslech stojí mimo jiné i její aktuální singl Come Home.

Accept je německá metalová legenda, která sehrála veledůležitou roli ve vývoji power a speed metalu. Skupinu založil zpěvák Udo Dirkschneider, kytarista Wolf Hoffmann a basák Peter Baltes v roce 1968. Rozepisovat se tu o celé historii kapely by bylo na pěkných pár stránek a těch už je na internetu popsaných dost, takže jen zmíním, že Accept mají na svém kontě zatím 12 studiovek (13. se chystá na duben 2012) a přes 27 milionů prodaných alb. Accepti se za svou dlouhodobou kariéru třikrát rozpadli a znovu sešli. V roce 2009 nahradil Uda Dirkschneidera na postu zpěváka Mark Tornillo, který se nám představil i na MORu. Poslední album s Udem je Predator (1996), ale fanoušci na kapelu nezanevřeli a CD Blood of the Nations (2010) s vokály Marka Tornilla slavilo velký úspěch v hitparádách po celém světě.

Dneska tu máme další legendu country music. Nejprve si v těch Hancích uděláme jasno. :D Randall Hank Williams (známý jako Hank Williams Jr. nebo Bocephus) se narodil v roce 1949.  Je synem další legendy a jednoho z pionýrů country muziky Hanka Williamse. Hank Williams Jr. má syna Hanka Williamse III., který je taktéž country zpěvákem.  Tvorba Hank Williams Jr. v sobě mísí prvky jižanského roku, blues a tradičního country. Byl ovlivňován mezi jinými i Johnny Cashem či Waylonem Jenningsem. Mimo zpěvu ovládá i několik hudebních nástrojů - kytaru, baskytaru, steel kytaru, piano, klávesy, bicí, housle, harmoniku, banjo, kontrabas a Dobro.  Výčet jeho hudebních úspěchů, odkazu, alb a singlů by zabral dva samostatné články, takže to shrnu. Za svou kariéru vydal 50 studiových alb a 98 singlů. Z jeho ocenění jmenujme například Grammy, Emmy, Academy of Country Music nebo CMA Awards. Z jeho diskografie jsem vybrala jeden z jeho nejznámější songů A Country Boy Can Survive z roku 1982. Zde si můžete poslechnout cover verzi od Kida Rocka.

V dnešním krátkém videu uvidíte, že ani improvizačním profíkům z pořadu Whose Line Is It Anyway? nevyjde vždy všechno podle plánu...

Lana Del Rey, vlastním jménem Elizabeth Grant, je americká zpěvačka a autorka písní narozená v roce 1986. Její umělecké jméno je kombinací jména hollywoodské herečky Lany Turner a auta Ford Del Rey. Píseň Video Games je reflexí jejího bývalého vztahu, ve kterém se k ní její přítel nechoval dobře, ale i tak na něj vzpomíná s nostalgií. Lana k písni vytvořila videoklip sama zkombinováním úryvků ze skateboardových videí, kreslených pohádek, starých filmů, záběrů paparazzi, na kterých je zachycena americká herečka a modelka Paz de la Huerta pod vlivem, a záběrů Lany. Video doporučuju zhlédnout v HD! A taky doporučuju tuhle dubstep verzi.

Po týdnu vám opět vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnes si dáme pro každého notoricky známou skladbu od hudebního dua jménem Simon & Garfunkel. Nastražte ušní bubínky a vychutnejte si krásnou melodii hitu Mrs. Robinson! Tradiční informace o písni vám krátce shrnul Kari. Jelikož jsme tu talentované folkové duo Simon & Garfunkel již jednou měli, informace o nich si můžete přečíst v rámci songu The Sound of Silence. Mrs. Robinson napsal Paul Simon a vyšla jako singl roku 1968. Téměř ihned poté obsadila 1. místo v americké hitparádě Billboard Hot 100 a stala se tak druhým hitem tohoto dua, který se v této hitparádě vyšplhal na 1. místo. Poprvé to bylo v roce 1965 s již zmiňovaným The Sound Of Silence. Předešlou a nedokončenou verzi této skladby mohli posluchači poprvé slyšet již v roce 1967 na soundtracku k filmu The Graduate a právě na motiv tohoto filmu je napsán i text. Rok poté vyšla její hotová verze na čtvrtém studiovém albu s názvem Bookends. Za tento song obdrželo duo Simon & Garfunkel Grammy za nahrávku roku 1969. Společně s touto skladbou byl v nominaci i velký hit skupiny Beatles – Hey Jude, měla tedy slušnou konkurenci. V songu se také objevilo jméno slavného baseballisty Joea DiMaggia ve verši „Proč jsi odešel, Joe DiMaggio?“ - Joe DiMaggio nad tím dlouho přemýšlel a tvrdil, že nikam neodešel. Simon mu následně vysvětlil, že je zde užito jeho jméno pouze kvůli tomu, aby vycházely slabiky.

Nejepičtější ze všech Epických rapových bitev historie mezi sebou nepochybně svedli americký prezident/reformátor Abraham Lincoln a mistr bojových umění/Bůh Chuck Norris. Kdo podle vás vyhrál?

Talentovaný Hunter Easton Hayes se narodil v roce 1991 a jeho hudební kariéra se začala rýsovat, když mu byly dva roky a od své babičky dostal akordeon. Již ve čtyřech letech začal vystupovat na různých místních akcích i v celostátní televizi. V roce 2008 se přestěhoval do Nashvillu, později se autorsky podílel na songu Play od Rascal Flatts. Roku 2011 podepsal nahrávací smlouvu s Atlantic Records a vydal své debutové album a jeho první singl Storm Warning se dostal do Top 20. Mimo jiné letos dělal předskokana na turné Taylor Swift. Hunter skutečně hraje na všechny instrumenty, které se v klipu objeví - tedy na kytaru, baskytaru, piano, klávesy, bicí, mandolínu a akordeon. Z jeho debutového alba "Hunter Hayes" stojí za poslech například Everybody's Got Somebody But Me, More Than I Should nebo Faith To Fall Back On. (Za sebe můžu říct, že mně se hodně líbí celé album.) Za tip na dnešní song děkuji Fugasovi. :)